Entscheidungsdetail

II.ÚS 302/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.302.2000
Datum: 08.03.2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 302/2000 ze dne 3. 8. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve složení předseda JUDr.

Vojtěch Cepl a soudci JUDr.

Jiří Malenovský a JUDr.

Antonín Procházka ve věci ústavní stížnosti R.

K., zastoupeného Mgr.

J., advokátem, proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, mimo ústní jednání, takto: Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Dne 16.

200 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s včas podanou ústavní stížností proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech při projednávání a vyřizování jeho věcí.

Na výzvu soudce zpravodaje stěžovatel odstranil zčásti vadu svého podání, která spočívala v tom, že nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen předepsaným způsobem.

Plná moc daná advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven Českou advokátní komorou, sice vykazovala vadu v podobě zástupčí doložky, Ústavní soud však vzhledem k dále rozvedeným okolnostem nepovažoval za nutné požadovat její odstranění.

Z ústavní stížnosti a přiložených kopií podání stěžovatele a odpovědí příslušných soudů vyplývá, že stěžovatel podal návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví.

Spor je veden u Okresního soudu v Semilech, pod sp. zn.

6 C 413/97, a nyní je projednáváno dovolání stěžovatele, vedené pod sp. zn.

20 Cdo 1378/98 u Nejvyššího soudu.

Stěžovatel se obrátil na tento soud se stížností na průtahy v řízení o dovolání.

Ředitelka sekretariátu předsedkyně Nejvyššího soudu mu dopisem ze dne 4.

1.2000 sdělila, že Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto o dovolání, vedeným pod sp. zn.

20 Cdo 1378/98 (doručeno 1.

1998, rozhodnuto 31.

1999).

Pokud jde o další rozhodnutí jím uváděná, nejsou dovolání o nich u Nejvyššího soudu evidována.

K nové stížnosti mu dopisem ze dne 21.

2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že dovolání k výše uvedeným rozhodnutím nejsou Okresním soudem v Semilech evidována, tudíž ani nemohla být doručena Nejvyššímu soudu.

K nové stížnosti stěžovateli dopisem ze dne 28.

2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že v případě informace o rozhodnutí ve věci dovolání ,pod sp. zn.

20 Cdo 1378/98, se ve skutečnosti jednalo jen o rozhodnutí vrátit spis Okresnímu soudu v Semilech k odstranění nedostatků podání.

Z ústavní stížnosti vyplývá, že tento nedostatek spočívá v tom, že stěžovatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem.

Stěžovatel si současně stěžuje, že s ohledem na majetkové poměry si není s to opatřit advokáta.

Okresní soud v Semilech mu sice přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce.

Nedostatečně jej též poučil o dokladování sociálních poměrů, čímž mu upírá právo na právní zastoupení před soudem.

Proto stěžovatel nemůže dostát výzvám soudu, aby se nechal zastupovat v řízení o dovolání.

Stěžovatel si dále stěžuje, že je navíc soudy mylně informován o stavu vyřizování jeho věcí, nejsou vyřizovány stěžovatelovy stížnosti na průtahy v řízení, soudy nedoručují některá rozhodnutí na jím uvedenou adresu v zahraničí, přesto je považují za doručená a vyvozují z toho závěry v jeho neprospěch v rozporu se zákonem.

Proto žádá, aby Ústavní soud zakázal uvedeným soudům pokračovat v nepravdivém, mylném a zavádějícím informování o vyřizování jeho věcí, neodůvodněném protahování jejich vyřizování, popř. neřešení a v nedoručování písemností a následně vykazování jejich doručení.

Ústavní soud přezkoumal přípustnost a opodstatněnost jednotlivých bodů stěžovatelova podání.

Na základě ústavní stížnosti a předloženého spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nebylo shledáno porušení ústavních zásad soudního řízení, které by dosahovalo intenzity zásahu do ústavně zaručených práv a svobod.

Nepovažoval za potřebné vyžadovat další podklady a vyjádření, neboť by to naopak vyřízení věci stěžovatele mohlo pouze zdržet.

K jednotlivým stížnostním bodům Ústavní soud považuje za potřebné uvést: a) stěžovatel namítá porušení práva na včasné projednání věci, vedené pod sp. zn.

6 C 413/97.

Z předložených materiálů však plyne, že věc dosud nemohla být rozhodnuta Nejvyšším soudem proto, že stěžovatel nesplnil zákonnou podmínku zastoupení advokátem při podání dovolání.

V tomto bodě je stížnost zjevně neopodstatněná, neboť bez splnění této podmínky nemůže být jeho dovolání projednáno.

Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti v tomto bodě vyplývá i z následujících závěrů Ústavního soudu; b) pokud jde o námitku porušení práva na právní zastoupení, když Okresní soud v Semilech stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce, jde o návrh nepřípustný.

Proti takovému zamítavému usnesení je přípustné odvolání ke krajskému soudu.

Teprve v případě konečného rozhodnutí krajského soudu by mohla být ústavní stížnost v této části přípustná.

V daném případě sice stěžovatel odvolání podal, avšak svým usnesením ze dne 24.

2000, č. j.

18 Co 740/99-58, Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Semilech, č.j.

6 C 413/97-30, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání.

Řízení tedy pokračuje dále a Ústavnímu soudu do něj nepřísluší zasahovat; c) ze stejného důvodu je nepřípustná námitka chybného doručování, neboť uvedené usnesení Krajského soudu vytýká postupu Okresního soudu v Semilech právě tento nedostatek, takže v daném případě byla stěžovateli poskytnuta ochrana jeho práva na řádné projednání jeho žádosti podle § 30 odst.

1 a 2 o.s.ř. a práva na řádné poučení o prokázání sociální poměrů.

Stěžovatel pouze opakuje výtky, které ve svém usnesení směřuje odvolací soud vůči Okresnímu soudu v Semilech; d) pokud jde o mylné informování o stavu projednávání věci stěžovatele, bylo nedorozumění stěžovateli vysvětleno předsedy soudů výše uvedeným způsobem, který Ústavní soud považuje za přiměřený okolnostem případu; e) pokud jde o stížnosti na průtahy v řízení před Okresním soudem v Semilech a Krajským soudem v Hradci Králové, tyto stěžovatel nijak nedoložil.

Z předložených dokladů vyplývá, že návrh vedený Okresním soudem v Semilech, sp. zn.

6 C 413/97, byl projednán tak, že již dne 30.

1998 o něm bylo rozhodnuto odvolacím soudem a dne 1.

1998 bylo doručeno dovolání k Nejvyššímu soudu, co nelze bez dalšího považovat za řízení, v němž dochází k neodůvodněným průtahům na straně soudů.

V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že před podáním ústavní stížnosti je nutno využít stížnosti podle zákona ČNR č.

436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a postupovat podle pravidel, která tento zákon stanoví.

Z dopisu předsedy Okresního soudu v Semilech stěžovateli ze dne 23.

2000 vyplývá jednak snaha věc (avšak v případě vedeném pod sp. zn.

E 1168/95, nikoli pod sp. zn.

6 C 413/97) účinně řešit, jednak to, že stěžovatel nedodržel pravidla pro podání stížnosti správě soudů stanovená tímto zákonem (§ 25 až 36).

Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb. odmítl jako zjevně neopodstatněnou ve výše uvedených bodech a), d), e) a f) stížnosti, v bodech b) a c) pak podle § 43 odst.

1 písm. e) téhož zákona též jako nepřípustnou.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2000 Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu