Entscheidungsdetail

II.ÚS 301/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.301.2000
Datum: 30. 10. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 301/2000 ze dne 30. 10. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr.

Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) M.

Š., a 2) Nezávislé vyšetřovací komise, odborové organizace, oba zastoupeni JUDr.

C., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2000, čj.

20 Cdo 2801/99-107, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í : Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ve formě faxového podání dne 15.5.2000 a potvrzeným písemným podáním dne 16.5.2000, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví usnesení uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR a tvrdí, že napadeným rozhodnutím dovolacího soudu bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu, zaručenou čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Obsahem návrhu je tvrzení stěžovatelů, že dne 16.11.1998 asi ve 23.13 hod. odeslali z účastnické stanice č.

02/290062 na adresu Obvodního soudu pro Prahu 1 telefaxem dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.1998, čj.

13 Co 136/98-79.

Dne 17.11.1998 byl v podatelně soudu I. stupně předán originál tohoto faxového podání spolu s plnou mocí a potvrzením o době odeslání faxového podání.

Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením dovolání podle ust. § 243b odst.

4 a § 218 odst.

1 písm. a) o.s.ř., jako opožděné odmítl.

V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl 16. listopad 1998.

Jestliže bylo dovolání předáno do podatelny soudu I. stupně dne 17.11.1998, bylo nutno dovolání jako opožděné odmítnout, neboť zmeškání lhůty nelze podle ust. § 240 odst.

2 o.s.ř. prominout.

Dovolací soud se v odůvodnění usnesení nezmínil o faxovém podání ze dne 16.11.1998, ani o potvrzení o odeslání faxů, což stěžovatelé považují za porušení čl.

36 odst.

1 Listiny a čl.

90 Ústavy.

Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR se podává, že dovolání navrhovatelů, kteří byli v řízení vedeném před soudem I. stupně a soudem odvolacím v právní věci žalobců: A) H. a spol., v.o.s., B) N.

N. a C) C.

K. proti žalované České republice - Ministerstvu financí ČR pouze zástupci žalobců, bylo jako opožděné odmítnuto.

Soudce zpravodaj si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn.

13 C 207/96, ze kterého zjistil, že ústavní stížnost je opožděná, neboť rozhodnutí dovolacího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelů dne 6.3.2000 a tímto dnem ve smyslu ust. § 72 odst.

2 zák.č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, počala navrhovatelům běžet zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Podání bylo Ústavnímu soudu doručeno faxem až dne 15.5.2000, tedy po stanovené lhůtě.

Přes tuto skutečnost, z důvodu ověření správnosti tvrzení navrhovatelů, které však oni sami v průběhu řízení věrohodným způsobem nedoložili, zkonstatoval soudce zpravodaj obsah spisu, sp.zn.

13 C 207/96, ze kterého zjistil, že se v něm nenachází originál faxových podání navrhovatelů ze dne 16.11.1998 (viz druhý odstavec, bodu I. stížnosti), když písemnosti založené na č. l.

98-90 cit. spisu nelze za originál faxového dovolání považovat, neboť je technicky nemožné, aby tzv. report byl natištěn přímo na originále takového podání, nehledě k tomu, že podle tvrzení stěžovatelů mělo být předmětné dovolání odesláno dvěma podáními (jednostránkovým a třístránkovým) z toho důvodu, že spojení po odeslání první strany textu bylo přerušeno.

Jednotlivé reporty však nenásledují po každém z podání, ale jsou zřejmě přikopírovány na poslední, čtvrtou strany písemnosti.

Z těchto listinných dokladů založených ve spise soudu I. stupně proto dovolací soud v době rozhodování nemohl dospět k jinému závěru než, že dovolání stěžovatelů bylo podáno opožděně.

Z výše uvedeného důvodu vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k předložení důkazů, o které navrhovatelé opřeli svá tvrzení v podané ústavní stížnosti s upozorněním, že v případě nesplnění výzvy k doplnění návrhu ve lhůtě do 14 dnů od jejího obdržení, bude ústavní stížnost odmítnuta.

Dne 27.9.2000 obdržel soudce zpravodaj doplnění ústavní stížnosti, ve kterém navrhovatelé uvádí, že netvrdili skutečnost, že k vytištění reportů došlo na originál jejich podání.

Předmětné reporty byly údajně faxovým přístrojem vytištěny na tenký tzv. termo-papír, na kterém tisk po uplynutí času postupně slábne a mizí.

Proto prý v zájmu uchování těchto potvrzení byly oba reporty stěžovateli současně za pomoci kopírky přetištěny ve fotokopii na čtvrtou (poslední) stranu podání a jejich originály byly odděleně uschovány.

K písemné výzvě, kterou stěžovatele převzali nejpozději dne 18.9.2000, předložili navrhovatelé kopii obou reportů, kopii souhrnného reportu a kopii dovolání.

Z předložených listinných dokladů však podle názoru soudce zpravodaje nelze dospět k jinému závěru než, že dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako opožděné zcela opodstatněně, neboť stěžovateli nebyl dovolacímu soudu předložen žádný věrohodný důkaz (originál faxového podání spolu s originálem tzv. reportu o datu a termínu odeslání podání), ze kterých by Nejvyšší soud ČR mohl v době rozhodování dospět k jinému právnímu závěru ohledně lhůty k dovolání.

Vzhledem k tomu, že takové důkazy stěžovatelé nepředložili ani na výzvu soudce zpravodaje ve stanovené 14 denní lhůtě, bylo nutno ústavní stížnost odmítnout ve smyslu ust. § 43 odst.

1 písm. a), písm. b) zák.č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě mu k tomu určené a návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 30. října 2000