Entscheidungsdetail

II.ÚS 234/99

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.234.99
Datum: 22. 2. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 234/99 ze dne 22. 2. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.

Vojtěcha Cepla a soudců JUDr.

Vladimíra Paula a JUDr.

Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti 1) K.

P., 2) T.

K., oba zastoupeni JUDr.

U., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.

1999, sp. zn.

21 Co 438/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26.

1996, sp. zn.

49 C 43/92, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í : Dne 10.

1999 obdržel Ústavní soud stížnost, kterou oba stěžovatelé napadají v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich práva, zakotvená v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

90 Ústavy, když tyto soudy údajně odňaly navrhovatelům možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Současně pak těmto soudům vytýkají, že neposkytly zákonným způsobem ochranu jejich právům.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že odvolací soud připustil částečné zpětvzetí návrhu stěžovatelů (dříve navrhovatelů) proti odpůrci - Správě nemovitostí města Brna, st. p. v likvidaci, když rozsudek soudu prvého stupně, ve znění tam blíže uvedeném, v této části zrušil a řízení v označeném rozsahu zastavil.

Současně odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvého stupně, pokud tento stanovil, že se zamítá návrh, aby byl nahrazen projev vůle odpůrce, potřebný k uzavření dohody o vydání nemovitosti.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání, vyčkal Ústavní soud ukončení dovolacího řízení a vynesení příslušného rozhodnutí.

Dne 9.

2000 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.

2000, č.j.

23 Cdo 1226/99-139, 23 Cdo 1227/99.

Dovolací soud vyhověl dovolání stěžovatelů, pokud tito specifikovali dovolací důvod jako nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, že nepřesná a neúplná žaloba došlá soudu dne 23.

12.

1991 nezaložila hmotněprávní účinky a neměla tedy za následek stavení běhu prekluzivní lhůty pro uplatnění práva na vydání sporné nemovitosti u soudu a rozhodl tak, že zrušil bod bodem II. výroku rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.

1999, č. j.

21 Co 438/96-114, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26.

1996, č. j.

49 C 43/92, 15 C 190/92-51, zamítající žalobu stěžovatelů o uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, ve vztahu mezi stěžovateli a žalovaným, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26.

1996, č. j.

49 C 43/92, 15 C 190/92-51, v části, jíž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o uzavření dohody o vydání nárokovaných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, jak shora uvedeno.

V tomto rozsahu byla věc vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Za této situace, kdy dovolací soud zrušil oba napadené rozsudky v části, týkající se návrhu na uzavření dohody o vydání nemovitostí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvého stupně, odpadla část předmětu ústavní stížnosti stěžovatelů, která směřovala právě proti zrušeným výrokům obou obecných soudů.

Ústavní soud proto v této části byl nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d) , neboť se jedná o návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

V další části ústavní stížnosti, která směřovala i proti výrokům obecných soudů nedotčených dovolacím soudem, Ústavní soud konstatoval, že není naplněna podmínka porušení ústavnosti či práv stěžovatelů, neboť z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zjistil, že řízení o části žalobního návrhu bylo zastaveno proto, že oba stěžovatelé vzali v tomto bodě svůj návrh zpět.

Ústavní soud proto ústavní stížnost směřující proti části výroku, obsaženému v rozsudku Krajského soudu v Brně, o zastavení řízení a zrušení rozsudku soudu prvého stupně, odmítá jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl předseda senátu ÚS V Brně dne 22. února 2000