Entscheidungsdetail

I.ÚS 551/2000

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.551.2000
Datum: 21. 11. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 551/2000 ze dne 21. 11. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele ing. M. O., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 3 KZv 32/2000, a usnesení vyšetřovatelky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 25. 4. 2000, ČVS: MVV-451/20-98,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který došel Ústavnímu soudu dne 14.

2000.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, kterým byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost proti usnesení vyšetřovatelky Městského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 25.

2000, ČVS: MVV-451/20-98 (správně dle přiložené kopie ČVS: MVV-351/20-98), jímž byl podle ustanovení § 105 odst.

1 tr. řádu ve věci proti obviněným ing.

O., ing.

Š. a JUDr.

V. přibrán jako znalec z oboru technické obory různé se specializací poplašné a zabezpečovací zařízení ing.

Š. a jímž mu bylo uloženo odpovědět na otázky uvedené v příloze.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva na rovnost všech účastníků řízení zakotvená v čl.

37 odst.

4 (správně odst.

3) Listiny základních práv a svobod a čl.

96 odst.

1 Ústavy ČR a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům dle čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že výroková část usnesení vyšetřovatelky o přibrání znalce neobsahovala otázky zadané znalci.

Má za to, že uvedeným postupem došlo i k porušení práv na obhajobu dle § 33 odst.

1 a § 41 odst.

1 tr. řádu, když obhájce i obviněný má právo, aby znalci byly položeny další otázky nebo namítat nesprávnost zadání daného znalci.

Domnívá se, že uvedeným postupem je bráněno obviněnému a jeho obhájci právo na obhajobu vůbec řádně uplatňovat.

Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti nejdříve konstatoval, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy ČR.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v jednotlivých případech spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze již napravit procesními prostředky.

Z usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně Ústavní soud zjistil, že státní zástupce reaguje na identické námitky stěžovatele uváděné v ústavní stížnosti a v dané věci opírá své odůvodnění o ustanovení § 107 odst.

1 tr. řádu, podle něhož znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí se jeho úkoly.

Tato oprávnění přísluší výlučně orgánu činnému v trestním řízení.

Uvedl, že samotné znalecké zkoumání není procesním úkonem ani procesním důkazem - tímto je až výsledek znaleckého zkoumání - znalecký posudek, s nímž se obvinění i jejich obhájci mají právo seznámit a podat případně návrh na jeho doplnění.

S výše uvedenými závěry se ztotožnil i Ústavní soud.

Podle ustanovení § 107 odst.

2 tr. řádu se znalecký posudek doručuje též obhájci.

Z uvedeného vyplývá, že obhájce se s obsahem znaleckého posudku seznámí ještě v průběhu vyšetřování, kdy nejpozději při skončení vyšetřování při seznámení s výsledky vyšetřování může navrhnout jeho doplnění.

Ustanovení § 89 odst.

2 tr. řádu (obecná ustanovení o dokazování) pak umožňuje předložit důkaz některou ze stran a tento důkaz nesmí být odmítnut.

Takovým důkazem může být, za splnění zákonných požadavků, i předložení posudku znalce.

Je rovněž nutno připomenout základní zásadu trestního řízení zakotvenou v § 2 odst.

5 tr. řádu, podle které orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti - tedy odpovědnost za zjištění skutkového stavu nesou orgány činné v trestním řízení, v konečném důsledku soud a nikoli strany.

Ústavní soud je nucen konstatovat, po zhodnocení všech aspektů případu, že v postupu orgánů činných v trestním řízení při opatřování důkazního prostředku přibráním znalce neshledal, že by orgány činné v trestním řízení porušily práva na obhajobu stanovená trestním řádem.

Neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení ani porušení ústavních práv na rovnost účastníků řízení a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, jak mají na mysli ustanovení čl.

37 odst.

3 , čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl.

96 odst.

1 Ústavy ČR.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2000 JUDr.

Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu