Entscheidungsdetail

I.ÚS 426/99

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.426.99
Datum: 26. 1. 2000
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 426/99 ze dne 26. 1. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Klokočky a soudců JUDr.

Vojena Güttlera a JUDr.

Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J.

B., zastoupené advokátem JUDr.

K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26.

11.

1997, sp. zn.

6 C 334/91, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.

11.

1998, sp. zn.

19 Co 174/98, a proti usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18.

1999, sp. zn.

II.

ÚS 58/99 , a kterou se dále domáhá, aby bylo přikázáno Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č.

190 "stav před porušením", t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze ve výroku ve věci samé potvrdil citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým uvedený soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k blíže specifikovaným nemovitostem, přikázal je do bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných (J.

F. a R.

F.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit stěžovatelce a A.

B. (tzn. žalobcům) částku 825.000 Kč jako vyrovnání spoluvlastnického podílu.

Zároveň Městský soud v Praze tento rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil.

Citované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze stěžovatelka napadla ústavní stížností ze dne 31.

1999, kterou však Ústavní soud usnesením ze dne 18.

1999, sp. zn.

II.

ÚS 58/99 , jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.

V nové ústavní stížnosti ze dne 27.

1999 se stěžovatelka domáhá "abstraktního přezkumu" citovaného usnesení Ústavního soudu a předcházejícího řízení, neboť se prý právní názor, obsažený v tomto usnesení, odchyluje od některých dřívějších publikovaných právních názorů Ústavního soudu.

Zároveň stěžovatelka uvádí, že její původní právní zástupce podal nesprávný návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, byť měla být podána žaloba určovací.

Navíc prý stěžovatelka a A.

B. v podaném odvolání proti rozsudku obvodního soudu změnili návrh na zahájení řízení, k této změně měl dát Městský soud v Praze souhlas, rozsudek soudu I. stupně měl být poté zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení dle změněného návrhu na zahájení řízení.

Proto stěžovatelka dále navrhla, aby byly napadené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze pro rozpor s čl.

11 odst.

1, čl.

36 odst.

2 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod zrušeny a aby Ústavní soud přikázal Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č.

190 "stav před porušením".

Ústavní soud je povinen ještě předtím, než se může zabývat věcnou podstatou ústavní stížnosti, posoudit její formální předpoklady.

To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může zásadně přistoupit jen tehdy, jestliže zákonné formální předpoklady jsou dány.

Podle ustanovení § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

V souzené věci představuje předmětné rozhodnutí o posledním prostředku citovaný rozsudek Městského soudu v Praze.

Tento rozsudek byl stěžovatelce (resp. jejímu právnímu zástupci) doručen (jak vyplývá ze sdělení Centrální spisovny Městského soudu v Praze ze dne 20.

2000) dne 10.

12.

1998 a stejného dne nabyl právní moci (srov. také sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.

2000).

To ostatně uvádí i sama stěžovatelka v "původní" ústavní stížnosti ze dne 31.

1999. "Novou" ústavní stížnost však stěžovatelka k poštovní přepravě podala až dne 30.

1999, tzn. dlouho po lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem.

Již z tohoto důvodu se proto Ústavní soud nemohl touto částí ústavní stížnosti zabývat věcně, neboť se jedná o návrh, který by podán opožděně.

K další části ústavní stížnosti Ústavní soud dovozuje, že návrh na přikázání Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č.

190 "stav před porušením", je zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 82 odst.

3 písm. b) zákona o Ústavním soudu (z něhož stěžovatelka zřejmě vycházela) lze sice Ústavnímu soudu navrhnout, aby orgánu veřejné moci přikázal, pokud je to možné, aby obnovil stav před porušením, leč tento petit připadá v úvahu toliko v případě, "jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí".

V souzené věci je však zřejmé, že tvrzený protiústavní zásah spočívá v citovaných rozsudcích obecných soudů a nikoliv v "jiném zásahu orgánu veřejné moci", takže návrh na obnovení stavu před porušením je v tomto případě zjevně neopodstatněný.

Jestliže se stěžovatelka konečně domáhá "návrhu o abstraktní přezkum" citovaného usnesení Ústavního soudu a předcházejícího řízení, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že odvolání proti usnesení Ústavního soudu není přípustné a není proti němu možné podat ani další ústavní stížnost (srov. ust. § 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu.

Ústavní soud se tedy nemohl zabývat tím, zda se právní názor, obsažený v napadeném usnesení, vskutku odchyluje či nikoliv od dřívějších publikovaných právních názorů Ústavního soudu, neboť v tomto směru je ústavní stížnosti návrhem nepřípustným.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako nepřípustný návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) a e), odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2000 JUDr.

Vladimír Klokočka předseda senátu