Entscheidungsdetail

II.ÚS 243/98

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:2.US.243.98
Datum: 03.03.1999
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 243/98 ze dne 3. 3. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.

Antonína Procházky a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti N.Z., zastoupené JUDr.

L.L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.

1998, č. j.

Cmo 66/98-31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19.1.

1998, sp. zn.

27 Cm 84/96, t a k t o : Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.

1998, č.j.

Cmo 66/98-31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19.

1998 sp. zn.

27 Cm 84/96.

Krajský obchodní soud v Praze zamítl citovaným usnesením žádost stěžovatelky o osvobození od zaplacení soudních poplatků.

Odvolací soud toto usnesení potvrdil.

Podanou žalobou u Krajského obchodního soudu v Praze se domáhala stěžovatelka po žalovaném K., zaplacení částky 8.

832.049,70 Kč z titulu dodání provozu neschopné potravinářské linky.

Po podání žaloby byla stěžovatelka opakovaně soudem vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 353.248,- Kč.

Protože tak stěžovatelka neučinila, Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 24.

1996 řízení zastavil.

K odvolání stěžovatelky odvolací soud napadené usnesení o zastavení řízení zrušil, když stěžovatelka mj. uvedla, že obnos potřebný pro zaplacení soudního poplatku je schopna shromáždit.

Soud prvého stupně poté vyzval stěžovatelku znovu o zaplacení soudního poplatku .

Po obdržení této výzvy stěžovatelka požádala podáním ze dne 3.

11.

1997 o osvobození od povinnosti úhrady soudních poplatků.

Tuto žádost zdůvodnila tím, že v důsledku dodání zařízení neschopného provozu, byla nucena zastavit veškeré podnikatelské aktivity k 31.

12.

1996.

Zůstala plně nemajetná, odkázána na pouze starobní důchod její i jejího manžela.

Soud prvého stupně však konstatoval, že stěžovatelka předloženými doklady neprokázala, že by její majetkové poměry nedovolovaly splnit poplatkovou povinnost.

Přihlédl také k tomu, že předmět řízení souvisí s podnikatelskou činností stěžovatelky, která s sebou nese vždy podnikatelské riziko.

Proto soudem prvého stupně nebyly shledány důvody podle § 138 odst.

1 o. s. ř. a osvobození od soudních poplatků stěžovatelce nebylo přiznáno.

K odvolání stěžovatelky, kdy navrhla změnit usnesení tak, aby jí osvobození od soudních poplatků bylo přiznáno pro celé řízení a kdy současně upozornila odvolací soud na skutečnost, že na majetek K., byl rozhodnutím ze dne 28.

1997 vyhlášen konkurz, odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvého stupně a jeho usnesení potvrdil.

V obou stížností napadených rozhodnutích spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv, stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to v těchto článcích : čl.

36 - práva domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu čl.37 odst.

3 - porušení rovnosti účastníků řízení čl.

38 odst.

2 - v tom, že věc nebyla projednána veřejně a v její přítomnosti.

Ústavní soud je oprávněn ingerovat do rozhodnutí obecných soudů pouze v případě, zjistí-li v jejich činnosti porušení ústavnosti.

Žádné takové porušení v pojednávaném případě však neshledal.

Soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem.

Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných resp. zbytečných žalob.

Osvobození od soudních poplatků může soud přiznat účastníkovi řízení, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady (§ 138 odst.

1 o. s. ř.).

Je tedy plně na soudu, jak sám zváží potřebnost navrhovatele ve vztahu na ohrožení základních potřeb jeho a jeho rodiny, nebo zda by tato neschopnost úhrady představovala u něho překážku možnosti obrany jeho práva vůbec.

Navrhovateli tedy nevzniká žádné právo, ale pouze možnost, aby soud jeho návrhu vyhověl.

Tato posibilita je plně v pravomoci soudu.

Pro toto rozhodování je rovněž určující, zda se jedná o běžný občanskoprávní vztah nebo o vztah, vzniklý v podnikatelské činnosti, který v sobě obsahuje prvek podnikatelského rizika.

I tento prvek však musí být podnikatelem předvídán.

Právo stěžovatelky podle čl.

36 odst.

1 Listiny nebylo porušeno, neboť nebylo znemožněno, aby se domáhala svého práva u nezávislého soudu.

Pro toto domáhání se práva je zákonem stanovený postup, který musí být dodržen.

Jedním ze zákonných předpokladů je zaplacení soudního poplatku.

Z odůvodnění usnesení soudu prvého stupně vyplývá, že sama stěžovatelka v odvolání proti zastavení řízení uvedla, že je schopna si opatřit potřebnou částku pro zaplacení soudního poplatku.

K nerovnosti účastníků řízení podle čl.

37 odst.

3 Listiny nemohlo rovněž dojít, neboť i toto postavení účastníků je regulováno zákonem s konečným uplatněním náhrady nákladů soudního řízení při úspěšném uplatnění nároku.

Naopak přiznáním osvobození od soudních poplatků v milionových podnikatelských sporech, by došlo ke zvýhodnění jedné skupiny žalobců na úkor všech ostatních věřitelů v podnikatelské sféře, a to částečným přenesením podnikatelského rizika na stát.

Poukaz na porušení čl.

38 odst.

2 Listiny rovněž neobstojí, neboť citované ustanovení se týká projednávání hmotně právní stránky věci a nikoli procesních podmínek.

K tomu nutno upozornit na znění ustanovení § 214 odst.

2 písm.f) o. s. ř., podle kterého není nutno nařizovat jednání, pokud se odvolání týká toliko nákladů řízení.

Ústavní soud, jak již opakovaně judikoval, nemůže plnit funkci další stolice v soustavě soudů obecných, kdy otázky řešení zákonnosti jsou v jejich výlučné kompetenci.

Protože nebylo zjištěno žádné porušení ústavnosti, senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.

Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 3. března 1999