Entscheidungsdetail

I.ÚS 62/99

Gericht

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:1.US.62.99

Datum

17. 3. 1999

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 62/99 ze dne 17. 3. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky M. U., zastoupené Dr. K. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 20 C 1190/94, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 30 Co 574/98,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh stěžovatelky ze dne 30. 1. 1999 na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako stížnost, daný k poštovní přepravě dne 2. 2. 1999, došel Ústavnímu soudu dne 3. 2. 1999. Stížností je napadán jak rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 20 C 1190/94, tak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. 30 Co 574/98, který je v daném případě posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a jak vyplývá z údajů stěžovatelky uvedených ve stížnosti, tento nabyl právní moci dne 2. 12. 1998. Vycházeje z obsahu samotné stížnosti, dospěl Ústavní soud závěru, že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 výše citovaného zákona). Jestliže totiž právní moc napadeného rozsudku krajského soudu nastala dne 2. 12. 1998, jednalo se o poslední den, kdy rozsudek mohl být stěžovatelce či jejímu právnímu zástupci doručen. V takovémto případě šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti končila dnem 30. 1. 1999, kdy měla být podána na poštu k přepravě. Jestliže však byla podána až dne 2. 2. 1999, jedná se o stížnost podanou po lhůtě. Pokud by rozsudek krajského soudu byl doručen stěžovatelce dříve než dne 2. 2. 1998, opožděnost v podání stížnosti by pak byla ještě větší. Dále bylo nutno konstatovat, že, jak výslovně z textu návrhu ústavní stížnosti vyplývá, stěžovatelka napadá pochybení při posouzení věci oběma soudy. Ústavní soud však nezasahuje do hodnocení případu soudem nebo soudy, pokud nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Takové porušení však Ústavní soud nezjistil a ani stěžovatelka se takového porušení nedovolává a takový návrh ústavní stížnosti je třeba pokládat za nepřípustný ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. března 1999 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu