Entscheidungsdetail

Pl.ÚS 13/97

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.13.97
Datum: 14. 4. 1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 13/97 ze dne 14. 4. 1998 Rovnost účastníků při povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o návrhu M.Z., zastoupené JUDr. M.V., na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., a 90/1996 Sb., takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatelka svůj návrh na zrušení § 5 odst.

3 zákona č.

265/1992 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, spojila se svojí včas podanou ústavní stížností, kterou se domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., ze dne 7.

1997 , č.j.

V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví navrhovatelky, ve prospěch společnosti S.

Z obsahu ústavní stížnosti a z připojeného spisu Katastrálního úřadu sp. zn.

V 11-284/95, bylo zjištěno, že o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem bylo rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn.

462217, sepsané dne 22.

1992 v AK před JUDr.

L.S. a uzavřené dne 3.

1992 mezi prodávajícími J.Z.

M.Z., J.Š., Ing.

J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícím - S., K., zastoupenou Ing.

P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing.

J.Z., jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy.

Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P., na LV č.

2423, pro obec a k.ú.

H., konkrétně dům č.p.

191, stavební parcela č.

188/1 o výměře 364 m2, stavební parcela č.

188/2 o výměře 1203 m2- a stavební parcela č.

188/4 o výměře č.

303 m2.

Rozhodnutí, kterým byl vklad práva povolen, bylo v souladu s § 5 odst.

3 věta první zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, provedeno zápisem ve spisu.

Navrhovatelka svůj návrh na zrušení § 5 odst.

3 první věta zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, umožňující, aby rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, bylo provedeno zápisem ve spisu, opírá o tvrzení, že zákon tím, že umožňuje, aby jedné skupině účastníků nebylo rozhodnutí, které se dotýká jejich práva vlastnit majetek, vůbec doručeno a jiné skupině ano, je v rozporu s čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni a navrhuje proto jeho zrušení.

Tvrzení navrhovatelky, že výše citované ustanovení zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, je v rozporu s čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci rovni, není podle názoru ústavního soudu opodstatněné, a to z následujících důvodů.

Především je třeba zdůraznit, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze princip rovnosti vnímat absolutně.

V daném případě porovnává stěžovatelka postavení účastníků řízení, které skončí rozhodnutím o povolení vkladu vlastnického práva na základě předložené převodní smlouvy na straně jedné, s postavením účastníků řízení o povolení vkladu, které skončí zamítnutím návrhu na vklad na straně druhé, což představuje podle názoru Ústavního soudu právě případ, kdy odlišné podmínky v podobě kladného rozhodnutí na straně jedné, a záporného rozhodnutí na straně druhé, odůvodňují i odlišnou právní úpravu týkající se vyhotovování a doručování rozhodnutí.

V případě kladného rozhodnutí o povolení vkladu provedeného zápisem ve spise, kdy se účastníkům řízení skutečně samotné rozhodnutí nedoručuje, neboť není vyhotovováno, považuje Ústavní soud za ústavně právně významnou skutečnost, že ve smyslu § 35 odst.

2 vyhlášky č.

190/1996 Sb., katastrální úřad v případě povolení vkladu vyznačí na prvopisech smlouvy doložku, k níž připojí otisk razítka katastrálního úřadu se státním znakem, datum a podpis odpovědného pracovníka a smlouvu takto opatřenou doložkou doručí všem účastníkům řízení, čímž se tito dozví o výsledku řízení o povolení vkladu (doložka ve smyslu § 35 odst.

2 vyhlášky č.

190/1996 Sb., obsahuje jednak údaj o čísle jednacím rozhodnutí, kterým byl vklad práva povolen, dále údaj o tom, kdy byl vklad práva v katastru nemovitostí zapsán, a konečně údaj, ke kterému dni vznikly právní účinky vkladu).

V tomto směru je tedy zaručena rovnost mezi účastníky řízení o vkladu do katastru nemovitostí ve smyslu poskytnutí informací o výsledku řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí a nedochází k stěžovatelkou tvrzené nerovnosti.

Z hlediska vazby na zákon č.

71/1967 Sb., o správním řízení, je tento způsob ústavně konformní s ohledem na ustanovení § 3 odst.

2 zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění; podle něhož se na řízení o povolení vkladu vztahuje zákon o správním řízení, pokud tento (tj. zákon č.

265/1992 Sb., v platném znění) nestanoví jinak.

Z výše uvedených důvodů nezbylo tedy Ústavnímu soudu než návrh stěžovatelky na zrušení § 5 odst.

3 první věta podle § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1003 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

Navrhovatelka navrhuje dále zrušení druhé věty v ustanovení § 5 odst.

3 zákona č.

265/1992 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, znějící "proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví".

Vzhledem k tomu, že z obsahu připojeného spisu ústavní soud zjistil, že navrhovatelka se poté, co se dozvěděla z doručeného stejnopisu kupní smlouvy opatřené doložkou o vkladu vlastnického práva (doručeno jí bylo 13.1.1997), že vklad práva byl rozhodnutím katastrálního úřadu povolen a proveden, nedomáhala ani u katastrálního úřadu, ani u soudu přezkoumání předmětného rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu, nebylo tedy orgány veřejné moci ve vztahu k ní aplikováno ustanovení § 5 odst.

3 věta druhá zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění, způsobeni, jaký má na mysli ustanovení § 74 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

S ohledem na tuto skutečnost nezbylo Ústavnímu soudu než její návrh na zrušení předmětné části § 5 odst.

3 zákona č.

265/1992 Sb., v platném znění odmítnout podle § 43 odst.

1 písm. d) zákona č.

182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není dovolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 1998 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj