Entscheidungsdetail

IV.ÚS 479/97

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.479.97
Datum: 13. 1. 1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 479/97 ze dne 13. 1. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. US 479/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.J., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9.10.1997, sp. zn. 657/97-3152,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 19.12.1997 doručena ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 9.

10.

1997, sp. zn.

657/97-3152, a to v té části výroku citovaného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na vydání domu čp.

328 se st. p.č.

306 v k.ú.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodovalo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, jako orgán odvolací, o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu B., pozemkového úřadu, ze dne 29.1.1997, čj.

PÚ-5594/92-SI/l, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání domu čp.

328 se st.p.č.

306 a přilehlými zahradami p.č.

132/2 a p.č.

I32/3 v k.ú.

Stěžovatel uvádí, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím bylo kráceno jeho ústavní právo zakotvené v čl.

1 1 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, neboť správní orgány nesprávně vyložily příslušná ustanovení zákona č.

229/1991 Sb.

V ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí ohledně charakteru předmětných nemovitostí, které stěžovatel považuje - na rozdíl od ve věci rozhodujících správních orgánů - za zemědělský majetek ve smyslu 1 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen zákon o půdě).

2 IV.

ÚS 479/97 Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojeného výše citovaného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, bylo zjištěno, že stěžovatel uplatnil u Okresního úřadu B., pozemkového úřadu, nárok na vydání předmětných nemovitostí, a to jako vnuk jejich původního vlastníka.

Okresní úřad B., pozemkový úřad, návrhu na vydání shora uvedených nemovitostí nevyhověl.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání k Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu, a to, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností, v souladu s poučením obsaženým v prvoinstančním rozhodnutí.

Z obsahu odůvodnění bylo dále zjištěno, že Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový Úřad, za situace, kdy dospělo k závěru, že v případě domu p.

328 v k.ú.

P. se .jedná nepochybně o majetek, který nesplňuje znaky podle ustanovení § 1 odst.

1 zákona o půdě, prvoinstanční rozhodnutí v té části výroku, jímž byl zamítnut nárok stěžovatele na vydání domu čp.

328 se st.p.č.

306 v k.ú.

P., potvrdilo.

Tento svůj postup odůvodnilo Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, odkazem na § 17 odst.

6 zákona o půdě, podle kterého je kompetentní rozhodnout v pochybnostech o charakteru majetku v tom smyslu, zda se na něho vztahuje či nevztahuje zákon o půdě.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel při hájení svých práv před orgány veřejné moct postupoval v souladu s poučením, obsaženým v prvoinstančním rozhodnutí, podle něhož bylo do zamítavého rozhodnutí připuštěno odvolání k Ministerstvu zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu, a toto o něm rozhodlo způsobem výše popsaným, nezbylo při posouzení obsahu ústavní stížnosti než vyjít z této skutečnosti (byt' lze mít pochybnosti o správnosti takového postupu s ohledem na obsah § 9 odst.

6 zákona o půdě).

V této souvislosti je třeba upozornit na problematičnost argumentace Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu, jako odvolacího orgánu, které své potvrzující rozhodnutí opírá o § 17 odst.

6 zákona o půdě.

K rozhodování podle tohoto ustanovení v pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje zákon o půdě, je sice podle § 13 písm. f) zákona ČNR č.

284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, v platném znění, příslušné Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, to však v řízení, v němž rozhoduje jako prvoinstanční orgán.

Výše naznačenou problematickou procesní situaci však za stavu, kdy stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí, týkajícího se restituce podle zákona o půdě, když toto celé řízení bylo vedeno v režimu správního řádu, bylo třeba řešit s ohledem na § 75 odst. l zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Stěžovatel sice, jak Ústavní soud zjistil dotazem u Vrchního soudu v Praze, podal proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústřednímu pozemkovému úřadu (které není ze správního přezkumu vyňato), správní žalobu, o této však doposud nebylo rozhodnuto.

Za této situace musela proto být ústavní stížnost stěžovatele jako nepřípustná (§ 75 odst.

I zákon č.

182/1993 Sb.) podle ustanovení § 43 odst.

I písm. f) zákona č.

182/1993 Sb. odmítnuta .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 1998 JUDr.

Eva Zarembová soudce zpravodaj