Entscheidungsdetail
IV.ÚS 345/98
- Gericht
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:1998:4.US.345.98
- Datum
- 25. 11. 1998
- Textstatus
- Volltext verfügbar
Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 345/98 ze dne 25. 11. 1998
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupeného JUDr. Y.K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn. 1 To 34/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice-pobočka v Táboře, ze dne 8. dubna 1998, sp. zn. 9 T 25/97, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3.
8.
1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn.
1 To 34/98, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice-pobočka v Táboře, ze dne 8. dubna 1998, sp. zn.
9 T 25/97.
Napadeným usnesením krajského soudu byla podle § 72 odst.
2 o.s.ř. zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, s odůvodněním, že vazební důvody podle § 67 písm. a, b, c) tr. ř. i nadále trvají; současně nebyla přijata záruka za další chování stěžovatele, nabídnutá jeho otcem.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze byla zamítnuta stížnost stěžovatele (obžalovaného) proti cit. usnesení krajského soudu.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl.
8 odst.
2, 3, 4 a 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
Uvedl, že byl obžalován z trestného činu krádeže podle § 247 odst.
1, písm. b), e) a odst.
4) tr. zákona.
Ve vazbě se nachází na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.
1.
1997, č.j.
3 Nt 133/97-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 10.
2.
1997, č.j.
3 To 101/97-11.
Do vazby byl vzat z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu.
Opakovaně se domáhal propuštění z vazby na svobodu a změny vazebních důvodů, nikdy mu však nebylo vyhověno, a vazba je mu počítána od 13.30 hod dne 28.
1.
1997, i když podle jeho názoru byl fakticky zajištěn a zadržován na Polici již od 8 hod. dne 28.
1.1997.
V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle jíž je třeba počítat lhůtu 24 hodin, v níž je nutno zadrženou osobu s návrhem na vzetí do vazby odevzdat soudu, již od počátku zajištění podle § 14 odst.
1 písm. a) zákona o Policii ČR.
Z uvedeného dovozuje, že v jeho případě nebyla dodržena zákonná lhůta k podání návrhu na vazbu k soudu, a postup soudů odporoval ústavnímu pořádku.
Má zato, že důvody vazby pominuly a k podpoře svého tvrzení poukázal na konkrétní skutečnosti.
Zdůraznil, že celou dobu vyšetřování nevynechal žádný výslech a vždy se dostavil k vyšetřovateli.
Závěrem navrhl, aby napadená rozhodnutí byla zrušena.
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že námitky stěžovatele nemůže posoudit ani vyvrátit, neboť doklady se nacházejí toliko u procesního spisu, kde je též odůvodněn jeho postup.
Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že trestní věc stěžovatele je v současné době ve stadiu odvolacího řízení, neboť rozsudek soudu prvého stupně byl napaden odvoláními obžalovaného i státního zástupce.
Stěžovateli bylo poprvé sděleno obvinění dne 10.
8.
1995 pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst.
1 tr. zákona, dále pak dne 29.
1.
1997 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst.
1 písm. b), odst.
3 písm. b) tr. zákona.
Dne 29.
1.
1.
1997 ve 13 hodin byl Okresnímu soudu v Českých Budějovicích předán návrh státního zástupce OSZ České Budějovice na uvalení vazby.
Okresní soud zahájil jednání o tomto návrhu dne 29.
1.
1997 ve 13.30 hod. a rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu, s počátkem vazby dne 28.
1.
1997 ve 13.30 hod.
Naposledy o této vazbě rozhodoval Vrchní soud v Praze dne 16.
10.
1998 pod sp. zn.
6 To 116/98 na základě stížnosti stěžovatele (obžalovaného) proti usnesení Krajského soudu České Budějovice, pobočka v Táboře, kterým tento soud zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby.
Vrchní soud rozhodl tak, že stížnost podle § 148 odst.
1 písm. c) tr. řádu zamítl s odůvodněním, že nadále trvají důvody vazby uvedené v § 67 písm. a) a c) tr. řádu.
Závěrem vyjádřil názor, že při rozhodování o vazbě stěžovatele nedošlo k porušení zákona.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že se k ústavní stížnosti nemůže vyjádřit vyčerpávajícím způsobem, neboť příslušný trestní spis se nachází u Vrchního soudu v Praze v souvislosti s podanými odvoláními.
Vyjádřil názor, že na veškeré námitky uvedené v ústavní stížnosti bylo reagováno v napadeném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, na které odkázal.
Závěrem vyjádřil názor, že napadeným rozhodnutím o vazbě nebyla porušena Listina v čl.
8 odst.
2, 3, 4 a 5.
Ústavní soud, poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání.
I když ústavní stížnost směřuje proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 8. dubna 1998, fakticky ústavní stížnost směřuje proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.
1.
1997, č.j.
3 Nt 133/97-5, ve spojení s usnesením Krajského soudu České Budějovice ze dne 10.
2.
1997, č.j.
3 To 101/97-11, kdy byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, jak je výše uvedeno.
V tomto směru se však zjevně jedná o návrh opožděný ve smyslu § 43 odst.
1 písm. b) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Pokud je napadáno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 1998, sp. zn.
1 To 34/98, a je argumentováno vlastně jen tím, že k pochybení došlo již uvalením vazby, pak by přijetí takové argumentace v podstatě znamenalo přijmout obcházení lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Kromě toho považuje Ústavní soud za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů.
Kromě toho považuje Ústavní soud za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů.
Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda další trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak.
Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování.
Přezkoumávat hodnocení těchto konkrétních okolností konkrétního případu nepatří Ústavnímu soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh odmítl jako návrh podaný opožděně [§ 43 odst.
1 písm. b) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25.
11.
1998 JUDr.
Pavel Varvařovský soudce zpravodaj