Entscheidungsdetail

IV.ÚS 238/98

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.238.98
Datum: 14. 12. 1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 238/98 ze dne 14. 12. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 238/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M.R., zastoupeného JUDr. L.Ř., proti usnesení Krajského soudu v Praze, čj. 25 Nc 7/97-299, ze dne 8. 7. 1997, a usnesení OSZ, čj. Zn 97/98, ze dne 17. 4. 1998, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení článku 38 odst.

2 a čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), napadá shora označená rozhodnutí Krajského soudu v Praze a OSZ.

V odůvodnění své stížnosti stěžovatel uvádí, že před Okresním soudem v Mělníku je již od roku 1988 vedeno pod sp. zn.

6 C 104/88 řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stěžovatele (žalovaného) a jeho bývalé manželky (žalobkyně).

Věc je projednávána samosoudkyní JUDr.

Z.K., předsedkyní OS, a stěžovatel má za to, že soudkyně řízení záměrně protahuje a směřuje ho, včetně prováděných důkazů, k bezdůvodnému obohacení žalobkyně.

Stěžovatel se proti postupu soudkyně bránil vznesením námitky podjatosti.

Krajský soud v Praze však svým usnesením, sp. zn.

25 Nc 7/97, ze dne 8.

1997, vyslovil, že soudkyně JUDr.

K., není vyloučena z projednávání a rozhodování v jeho věci a řízení o námitce podjatosti vůči ostatním soudcům,. zastavil.

Dále stěžovatel podal dne 24.

1997 Policii ČR trestní oznámení na JUDr.

K., pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, 2 IV.

ÚS 238/98 podvodu a křivého obvinění.

Oznámení odůvodnil tím, že soudkyně v soudním řízení zavinila značné průtahy, čímž mu způsobila značnou škodu, svou pravomoc vykonávala způsobem odporujícím zákonu a jednání nevedla objektivně, neboť využívala křivých svědectví a zmanipulovala důkazy.

Dále uvedl, že ho soudkyně křivě obvinila z prostavění 50.000,- Kč patřících rodině bývalé manželky, a že stavbu zahájil bez stavebního povolení.

Vyšetřovatel K.ú.v.

Policie ČR však usnesením ČVS: KVV192/9-97, ze dne 27.

1998, věc odložil podle ustanovení § 159 odst.

1 trestního řádu, neboť dospěl k závěru, že se v daném případě nejedná o trestné činy.

Ke stížnosti navrhovatele proti uvedenému usnesení rozhodl státní zástupce OSZ usnesením, čj.

Zn 97/98, ze dne 17.

1998, tak, že stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž zmiňuje, že dne 20.

1998 podal Ministerstvu spravedlnosti podnět k zahájení kárného řízení se soudkyní JUDr.

K., pro průtahy v řízení.

Tento podnět však byl ministerstvem shledán neodůvodněným a odložen bez dalšího opatření.

Jak Ústavní soud zjistil ze zprávy podané dne 21.

10.

1998 Okresním soudem v Mělníku, nabylo výše označené usnesení krajského soudu právní moci dne 2.

1997, (stěžovateli bylo doručeno dne 29.

1997).

Podle ustanovení § 72 odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění platném do 9.

1998, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů.

Tato lhůta počíná dnem právní noci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

V daném případě tak lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8.

1997 započala běžet dne 2.

1997.

Jestliže byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě teprve dne 21.

1998, stalo se tak po uplynutí zákonné 60 denní lhůty pro její podání, a proto v této části, směřující proti uvedenému rozhodnutí obecného soudu, musela být ústavní stížnost odmítnuta jako opožděná podle § 43 odst.

I písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K námitkám stěžovatele, týkajícím se postupu soudkyně rozhodující jeho občanskoprávní věc, je třeba pro úplnost uvést, že výhrady se týkají způsobu vedení řízení a nezakládají tak důvody k vyloučení soudce z projednávaní a rozhodování věci podle § 14 odst.

1 o.s.ř., nýbrž mohou být uplatněny pouze v rámci opravného prostředku proti rozhodnutí soudu ve věci samé.

Ústavní soud zároveň v této souvislosti uvádí, že s ohledem na to, že ústavní stížnost, jak se v jejím úvodu výslovně prohlašuje, směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.

1997, čj.

25 Ne 7/97-299, nemohl se pro takto vymezený předmět řízení zabývat otázkou přiměřenosti délky celého soudního řízení.

K tomu, aby tak mohl učinit, byl by třeba vymezit předmět řízení jiným - znění zákona o ústavním soudu odpovídajícím - způsobem.

K posouzení další části ústavní stížnost si ústavní soud připojil vyšetřovací spis K.ú.v.

Policie ČR ČVS: KVV-192/9-97.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného soudního spisu Ústavní soud zjišťuje, že občanskoprávní řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, resp. ve smyslu zákona č.

91/1998 Sb., o vypořádání společného jmění, není dosud uzavřeno.

Stěžovatel v souvislosti s postupem soudkyně JUDr.

K. v tomto řízení podal na uvedenou soudkyni dne 24.

1997 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, podvodu a křivého obvinění a dne 25.

1997 s ním byl sepsán protokol o trestním oznámení na O.ú.v.

Policie ČR.

Na žádost ředitele O.ú.v. byla z důvodu poměru k osobě JUDr.

K., věc dne 12.

1997 přikázána k vyšetření K.ú.v.

Policie ČR.

Po shromáždění listinných důkazů pak vyšetřovatel krajského úřadu vyšetřování usnesením ze dne 27.

1998 věc odložil s odůvodněním, že se v daném případě nejedná o trestné činy a není na místě věc vyřídit jinak.

Stížnost stěžovatele ze dne 29.

1998 proti tomuto usnesení 3 IV.

ÚS 238/98 státní zástupce OSZ zamítl jako nedůvodnou s odůvodněním, že po přezkoumání bylo stížností napadené rozhodnutí shledáno správné a v souladu se zákonem.

Stěžovatel i v poměru k tomuto rozhodnutí okresního státního zastupitelství vytýká dotčení jeho základního práva zaručeného mu čl.

38 odst.

2 a čl.

37 odst.

3 Listiny.

Ústavní soud k těmto námitkám především konstatuje, že o trestním oznámení ze dne 24.

1997 bylo rozhodnuto ve lhůtách, ve kterých neshledává stěžovatelem tvrzené zbytečné průtahy.

Řízení o stěžovatelem podané stížnosti proti usnesení vyšetřovatele K.ú.v.

Policie ČR je upraveno ustanoveními § 141 až § 150 trestního řádu, přičemž stěžovatelova práva v předmětném řízení je třeba posuzovat z hlediska procesního postavení stěžovatele v dané věci.

Stěžovatel v předmětné věci vystupoval jako oznamovatel trestného činu, případně jako poškozený, jehož oprávnění jsou explicitně upravena v ustanovení § 43 a násl. trestního řádu.

Ve vztahu k tomuto procesnímu postavení stěžovatele v posuzované věci Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzené dotčení jeho ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než návrh podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 1998 JUDr.

Eva Zarembová předsedkyně senátu.