Entscheidungsdetail

IV.ÚS 150/98

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:4.US.150.98
Datum: 25. 5. 1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 150/98 ze dne 25. 5. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 150/98

ČESKA REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dne 25. května 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti L.P., zastoupeného JUDr. J.C., proti usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 29. 1. 1997, čj. P 28/96-213, ze dne 16. 6. 1997, čj. P 28/96-332, ze dne 13. 2. 1998, čj. P 28/96-390, a usnesením Krajského soudu v Praze všech ze dne 29. 12. 1997, čj. 26 Co 348/97-371, 26 Co 349/97-374, 26 Co 350/97-379, 26 Co 351/97-383, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Z obsahu spisu P 28/96 Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 16.

1997, čj.

P 28/96-332, byla stěžovateli podle ustanovení § 53 odst.

1 o. s. ř. uložena pořádková pokuta ve výši Kč 4 000,-- pro jeho výrok učiněný při ústním jednání dne 26.

1997 v následujícím znění: "Paní soudkyně, dám Vám dobrou radu do života.

Doporučil bych Vám, abyste si na mne nevyskakovala, soudíte příliš krátkou dobu." K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16.

1997, 2 - IV.

ÚS 150 / 98 čj.

26 Co 350/97-379, tak, že napadené usnesení potvrdil.

Také podle názoru odvolacího soudu třeba stěžovatelův výrok považovat za hrubě urážlivý a takovou povahu mají navíc i některé z výroků uváděných v jeho odvolání.

Přezkoumávaje obě napadená rozhodnutí, považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Hodnotily-li tedy obecné soudy stěžovatelovo ústní podání tak, jak učinily, a uložily-li mu pořádkovou pokutu podle ustanovení § 53 odst.

1 o. s. ř., neshledává Ústavní soud, posuzující věc v ústavně právní rovině, důvod ke zrušení napadených usnesení.

Stěžovatel, jenž se v obsáhlé ústavní stížnosti v širokém záběru dovolává citované Listiny, zejména jejího článku 36, zcela pomíjí, že inkriminované podání v sobě beze vší pochybnosti obsahuje hodnotící soud, a to soud svou povahou znevažující.

Soudce obecných soudů zajisté nelze považovat, řečeno slovy stěžovatele, za "párijskou kastu nedotknutelných", ve vztahu k jejich postupu či rozhodnutí by však měla mít každá argumentace vždy jen věcný podtext.

Ve světle uvedených zjištění a úvah jeví se tedy Ústavnímu soudu ústavní stížnost v tomto bodě jako zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.

1997, čj.

26 Co 351/97-383, potvrzující usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 1.

1997, čj.

P 28/96-344, jímž tento soud nepřipustil zastoupení otce P.M. stěžovatelem s poukazem na ustanovení § 27 odst.

2 o. s. ř., třeba konstatovat, že stěžovatel byl dopisem ze dne 14.

1998, doručeným mu dne 20.

1998, vyzván k odstranění vad návrhu, postrádajícího i v tomto bodě náležitosti návrhu ve smyslu ustanovení § 34 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť je v něm uvedeno pouze jednací číslo napadeného usnesení.

Stěžovatel však tuto vadu v určené lhůtě neodstranil, neboť jeho zástupce v dopisu ze dne 6.

1998 se omezil na pouhé ztotožnění se s podáním stěžovatele.

Pokud pak jde o napadená usnesení, v nichž Krajský soud v Praze rozhodoval dne 29.

12.

1997 pod čj.

26 Co 348/97-371, 26 Co 349/97-374, nemá zde stěžovatel postavení účastníka (§§ 90 - 94 o. s. ř.), a tudíž k podání ústavní stížnosti není zjevně oprávněn.

V tom, kdo je účastníkem řízení, resp. jeho jednotlivých fází, nemá stěžovatel evidentně jasno, což jen dokresluje jeho způsobilost jako obecného zmocněnce ve smyslu ustanovení § 27 o. s. ř.

To je ostatně patrno i z části podání označené jako vyjádření vedlejšího účastníka řízení o - 3 - IV.

ÚS 150/98 ústavní stížnosti, v níž P.M. se připojuje k návrhu na vydání nálezu podle části V. ústavní stížnosti, tedy k návrhu, k jehož podání z již konstatovaných důvodů stěžovatel není zjevně oprávněn.

V této souvislosti zjistil Ústavní soud ze spisu I.

ÚS 150/98 tohoto soudu, že P.M. podal v tentýž den jako stěžovatel ústavní stížnost proti všem rozhodnutím, které v projednávané věci napadá stěžovatel, o této jeho ústavní stížnosti však nebylo doposud rozhodnuto.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a), c) § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. května 1998 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu