Entscheidungsdetail

I.ÚS 42/97

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:1.US.42.97
Datum: 09.01.1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 42/97 ze dne 1. 9. 1998 N 92/12 SbNU 3 Účastnící územního řízení o stavební úzávěře

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě ve věci návrhu L. S. a M. S., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti územnímu rozhodnutí č. 41/1996 Městského úřadu Slaný ze dne

12.

1996, takto: Územní rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, ze dne 4.

12.

1996, č.

41/1996, se zrušuje.

Odůvodnění.

Ústavní stížností ze dne 3.

1997 podali stěžovatelé návrh na zrušení územního rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, odboru pro výstavbu a životní prostředí, v postavení stavebního úřadu č.

41/1996, ze dne 4.

12.

1996, o stavební uzávěře, spolu s návrhem na zrušení části ustanovení § 34 odst.

1 zákona č.

50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 34 odst.

1 zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákona č.

50/1976 Sb., ve znění zákona č.

103/1990 Sb., zákona č.

262/1992 Sb. a zákona č.

43/1994 Sb. (dále jen "stavební zákon") byl v té době účastníkem územního řízení navrhovatel a organizace či občané, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám, včetně sousedních pozemků a staveb, mohou být rozhodnutím přímo dotčena, avšak účastníkem územního řízení o stavební uzávěře byl však pouze navrhovatel, v tomto případě Archeologický ústav Praha.

Podle uvedeného ustanovení bylo stěžovatelům vydáno zmíněné územní rozhodnutí č.

41/1996 o stavební uzávěře na parcelu č.

485/2 (původně nesprávně č.

482/2), katastrální území K., která je jejich vlastnictvím.

Tímto rozhodnutím bylo zakázáno provádět na jejich pozemku veškeré stavby.

V odůvodnění územního rozhodnutí bylo kromě jiného uvedeno, že k připomínkám vlastníků L. a M.

S. nebylo přihlédnuto, neboť nejsou ze zákona účastníky řízení.

V odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatelé odvolávají na to, že byli tak vyloučeni z účasti na správním řízení, a z přístupu k soudu.

V uvedeném postupu shledávají porušení svých základních práv a svobod, konkrétně čl.

36 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nesmí být vyloučeno ze soudního přezkoumávání rozhodnutí týkající se základních lidských práv.

V ústavní stížnosti stěžovatelé dále namítají, že městský úřad se ve svém rozhodnutí o stavební uzávěře podrobněji vůbec nezabýval otázkou veřejného zájmu, který by měl být při takovém omezení vlastnického práva prokázán, a omezil se na jedinou odůvodňující větu, že se jedná o pozemek, na kterém se nachází eponimní naleziště sídliště z doby bronzové.

Když při ústním jednání zástupci orgánů státní správy neuplatnili žádné připomínky a vlastníkům uvedeného pozemku bylo uplatnění námitek odepřeno, protože nebyli účastníky řízení, dospěl stavební úřad ve Slaném k závěru, že stavební uzávěra je podle Archeologického ústavu Praha jako žadatele opodstatněna.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je důvodná.

Ústavní soud vzal zřetel na skutečnost, že při rozhodnutích o stavebních uzávěrách dochází nepochybně k omezení vlastnických práv jimi dotčených osob, avšak musí se tak dít v souladu s čl.

11 odst.

4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnické právo je přípustné omezit ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Náhradu za majetkovou újmu upravuje § 24 zákona České národní rady č.

20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Přitom podmínky omezení vlastnického práva v tomto případě je třeba zde posuzovat stejně přísně a analogicky jako je tomu při vyvlastnění.

Ústavní soud vzal na vědomí, že provádění archeologického výzkumu je nepochybně spojeno s jistým omezením volné dispozice vlastním majetkem, a to i pro potřeby vlastníka.

V souvislosti s tím je třeba respektovat i čl.

11 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

Oprávněným zájmem je nepochybně např. ochrana kulturních památek a míst archeologických výzkumů.

V tom směru Ústavní soud odkazuje na svůj nález ze dne 23. června 1994, sp. zn.

ÚS 35/94 (Sbírka nálezů a usnesení, sv.

1, č.

36).

Ústavní soud po zhodnocení výše uvedených skutečností však musel konstatovat, že pokud jde o ústavní práva stěžovatelů je oprávněně namítáno porušení práva na projednání zásahu soudem do práv chráněných ústavním pořádkem ve smyslu čl.

36 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Dle tohoto ustanovení ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.

Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod.

To si uvědomil, byť dodatečně, i zákonodárce a napravil uvedenou situaci způsobem dále uvedeným.

Proto napadené rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném Ústavní soud zrušil, i když jeho vydání nebylo v rozporu s tehdy platným ustanovením zákona (§ 82 odst.

3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.).

Pokud jde o návrh na zrušení § 34 odst.

1 v původním znění, konstatoval Ústavní soud, že novela stavebního zákona č.

83/1998 Sb. upustila od předchozí úpravy a v novém § 34 odst.

2 výslovně uvedla, že účastníky územního řízení, mezi jinými též o stavební uzávěře, je nejen navrhovatel, ale i osoby, jejichž vlastnictví a jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena.

Z toho důvodu Ústavní soud též řízení vedené pod sp. zn.

Pl.

ÚS 10/97 v této věci zastavil.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. září 1998