Entscheidungsdetail

I.ÚS 309/98

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1998:1.US.309.98
Datum: 09.08.1998
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 309/98 ze dne 8. 9. 1998

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Motel M., v. o. s., zastoupeného doc. Dr. J. U., Csc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze 5 ze dne

28. 4. 1998, sp. zn. 22 Co 150/98,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 7.

1998 označeným jako ústavní stížnost.

Napadá rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28.

1998, sp. zn.

22 Co 150/98, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 19.

1998 , čj.

13 C 1117/97 - 24, změněn ve výroku o nákladech řízení a v dalším - ohledně vyklizení nebytových prostor žalovaným - potvrzen a současně bylo odmítnuto odvolání stěžovatele - žalovaného - do výroku o vyloučení vzájemného návrhu žalovaného, kterým se domáhal po žalobci úhrady vynaložených finančních prostředků za provedené rekonstrukční a udržovací práce v předmětných nebytových prostorách, včetně prostředků vložených do vnitřního vybavení objektu a ušlého zisku v souvislosti s předčasným ukončením nájmu objektu.

Stěžovatel argumentuje tím, že pravomocným rozsudkem odvolacího soudu je mu fakticky znemožněno dosažení spravedlivého vzájemného započtení pohledávek, které v průběhu nyní skončeného řízení nabídl ve formě smíru žalobci, a že vyloučení jeho vzájemného návrhu k samostatnému řízení by mohlo být pro něj přijatelné pouze za předpokladu, že by probíhalo souběžně s řízením o vyklizení nebytových prostor.

Dovozuje pak, že uvedeným soudním rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod, jmenovitě pak ustanovení čl.

37 odst.

3, tj. zásada rovnosti účastníků v soudním řízení.

Dále uvádí, že bylo porušeno jeho ústavní právo podle čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve kterém se mimo jiné přiznává každému právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem.

Ústavní soud k předloženému návrhu musel konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy ČR.

Ústavní soud však zkoumá, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1, čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Jestliže se v návrhu namítá porušení ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pak je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení.

Je nutno vzít v úvahu, že jednotlivci je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pokud jde o namítané porušení hlavy páté, konkrétně čl.

37 odst.3 Listiny základních práv a svobod, považuje je Ústavní soud za nepřípadné a neodpovídající skutečnosti.

Není možno přehlédnout, jak to patrně učinil stěžovatel, že soud může v rámci úpravy vedení řízení podle § 112 odst.

2 o. s. ř. věc vyloučit k samostatnému řízení a že proti usnesení, jímž se upravuje řízení, není podle § 202 odst.

2 písm. a) o. s. ř. odvolání přípustné.

Stejně tak je nepřijatelná námitka stěžovatele odvolávající se na čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož dodržení zkoumá Ústavní soud vždy, i když to stěžovatel neuplatňuje.

V tomto případě jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, postupoval v souladu s ustanoveními § 120, § 123 a § 132 o. s. ř., která upravují průběh řízení, a svůj postup řádně zdůvodnil.

Ústavní soud tedy nemohl dospět k závěru, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud tedy namítané porušení ústavnosti neshledal a musel pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Proto senát podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 1998 JUDr.

Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu