Entscheidungsdetail

IV.ÚS 327/96

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1997:4.US.327.96
Datum: 27. 1. 1997
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 327/96 ze dne 27. 1. 1997

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 327/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti JUDr.

J.P., zastoupeného advokátem JUDr.

V.Z., proti rozhodnutí F.ú. v L., ze dne 8.

12.

1994, čj.

ML/13393/31/94, rozhodnutí F.ř. v P., ze dne 12.

1995, čj.

12667/111/94, 429/111/94, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.

1996, čj.

30 Ca 120/95-33, t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím F.ú. v L., F.ř. v P. a Krajského soudu v Plzni stěžovatel v podstatě namítá, že napadenými rozhodnutími správních orgánů bylo porušeno jeho základní právo uvedené v článku 11 odst.

5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a postupem Krajského soudu v Plzni jeho základní právo uvedené v článku 38 - 2 - IV.

ÚS 327/96 odst.

2 Listiny.

Stěžovatel totiž stále splňuje podmínky pro osvobození od placení důchodové daně za zdaňovací období 1992 podle opatření Ministerstva financí ČR, čj.

MF ČR 153/47 630/91.

Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno a aby napadená rozhodnutí správních orgánů, resp. i napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, byly zrušeny.

Z obsahu spisu F.ř. v P., sp. zn.

11416/31/94, Ústavní soud zjistil, že dodatečným platebním výměrem, vydaným F.ú.

L., dne 29.

1994 pod čj.

ML 10190/31-94, byla stěžovateli vyměřena důchodová daň ve výši Kč 472 300,--, penále ve výši Kč 44 950,--, celkem tedy Kč 517 250,--.

K odvolání stěžovatele F.ř. svým rozhodnutím ze dne 24.

11.

1994, čj.

11416/31/94, snížilo takto vyměřenou daňovou povinnost na částky Kč 470 700,--, Kč 44 790,--, tj. celkem Kč 515 490,--.

Posléze uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.

12.

1994.

Z uvedeného spisu je patrno, že stěžovatel se přezkoumání uvedených rozhodnutí cestou správního soudnictví nedomáhal.

Jak Ústavní soud dále zjistil z obsahu uvedeného správního spisu, jakož i z obsahu spisu 30 Ca 120/95 Krajského soudu v Plzni, vydal F.ú. v L., dne 26.

10.

1994 pod čj.

ML 10473/31/94 výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ve výši Kč 471 650,-- v náhradní lhůtě podle § 73 odst.

1 zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

F.ř. v P., svým rozhodnutím ze dne 12.

1995, čj.

12667/111/94, odvolání stěžovatele proti uvedené výzvě zamítlo.

F.ú. v L., dne 8.

12.

1994 pod čj.

ML/13393/31/94 vydal exekuční příkaz na uvedenou peněžitou pohledávku s úroky a náklady.

Tento exekuční příkaz stěžovatel převzal dne 17.

12.

1994, námitky uplatněné proti němu podáním ze dne 27.

12.

1994 však vzal zpět.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29.

1996, čj.

30 Ca 120/95-33, řízení podle ustanovení § 250d odst.

3 o.

S. ř. zastavil, když dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími pouhé procesní povahy, a jejich přezkum je proto vyloučen vzhledem k ustanovení § 248 odst.

2 písm. e) o. s. ř. - 3 - IV.

ÚS 327/96 Uvedená zjištění a závěry krajského soudu nenasvědčují tedy nijak tomu, že by v projednávané věci došlo k stěžovatelem tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv, neboť tyto závěry jsou zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou.

Jádro věci, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti zcela pomíjí, je totiž v tom, že v souvislosti s vymáháním daňových nedoplatků podle ustanovení § 73 zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nelze již znovu zkoumat otázku správnosti vyměření daně, jestliže tato daň již byla stanovena vykonatelným rozhodnutím.

V tomto řízení šlo tedy pouze o otázku existence exekučního titulu, aniž by již bylo možno věc samu posoudit odchylně.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. prof.

JUDr.

Vladimír Čermák soudce zpravodaj V Brně dne 27. ledna 1997