Entscheidungsdetail

IV.ÚS 155/96

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1996:4.US.155.96
Datum: 31. 7. 1996
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 155/96 ze dne 31. 7. 1996

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 155/96 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky.

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. července 1996 ve věci ústavní stížnosti J. a M.K., zastoupených advokátkou JUDr.

I.B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.

1996, c].

19 Ca 42/95-21, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, zrušujícímu rozhodnutí O.ú. v R., ze dne 19.

12.

1994, čj.

PÚ 6440/94-2015, o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, stěžovatelé uvádějí, že krajský soud považoval a priori za prokázáno, že k vyvlastnění došlo v souladu s tehdy platnými právními předpisy a z toho dovodil, že stěžovatelé chtějí zpochybňovat neplatnost právních předpisů z doby totality, případně neplatnost nebo neúčinnost, o ně se opírajících, právních úkonů a právních aktů. - 2 - IV.

ÚS 155/96 Ve skutečnosti měl totiž krajský soud dát pokyn správnímu orgánu, jehož rozhodnutí přezkoumával, aby se zabýval i tím, zda je naplněno ustanovení § 6 odst.

1 písm. r) zákona č.

229/1991 Sb.

Vlekoucí se správní a soudní řízení je v projednávané věci navíc v rozporu s článkem 6 odst.

2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článkem 38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu 19 Ca 42/95 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu bylo zrušeno již citované rozhodnutí O.ú., a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal krajský soud stanovisko, že v projednávané věci není na straně stěžovatelů dán restituční důvod podle § 6 odst.

1 písm. r) zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění. pozdějších předpisů, současně však vyslovil, že řízení před správním orgánem zůstalo neúplné při posuzování existence restitučního důvodu podle § 6 odst.

1 písm. m) citovaného zákona, ačkoli by případně bylo naléhavě třeba zvažovat, zda posléze uvedený restituční důvod je přece jen dán.

Krajský soud v této souvislosti rovněž poukázal na nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu.

Stěžovatelé podávají tedy ústavní stížnost v situaci, kdy krajský soud jejich opravnému prostředku, směřujícímu proti rozhodnutí správního orgánu, vyhověl a toto rozhodnutí zrušil.

Podle ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o ústavním soudu, ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst.

1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy.

Tuto ústavní stížnost lze vzhledem k odstavci 2 citovaného ustanovení podat ve lhůtě 60 dnů, počínající dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst.

1).

Napadený rozsudek 3 - IV.

ÚS 155/96 Krajského soudu v Hradci Králové tímto rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatelů nepochybně není, neboť ve věci bude znovu rozhodovat správní orgán, proti jehož rozhodnutí mohou stěžovatelé případně znovu podat opravný prostředek.

To, že krajský soud zaujal v projednávané věci právní názor stran restitučního důvodu uvedeného v § 6 odst.

1 písm. r) zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemůže ústavně zaručené základní práva a svobody stěžovatelů v žádném směru zpochybnit, neboť i v případě pro ně nepříznivého rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně jejich práva jim nemůže nic bránit ve zpochybnění tohoto názoru cestou ústavní stížnosti.

Ústavní soud sdílí sice názor stěžovatelů, že v projednávané věci dochází k průtahům, nemůže však učinit nic v jejich prospěch ani z hlediska ustanovení § 75 odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proto, že o jejich opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu bylo již rozhodnuto.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení š 43 odst.

1 písm. f) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. července 1996 prof.

JUDr.

Vladimír Čermák soudce zpravodaj