Entscheidungsdetail

I.ÚS 100/96

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1996:1.US.100.96
Datum: 24. 7. 1996
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 100/96 ze dne 24. 7. 1996

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 100/96

> Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

V ostatních aspektech řízení - tedy i co se týče dokazování - se aplikuje zásada možnosti domáhat se práva pouze způsobem stanoveným zákonem, tedy podle občanského soudního řádu.

Kromě zmíněného práva vyjádřit se k důkazům či k návrhům na ně, je v něm stvrzena zásada tzv. volného hodnocení důkazů a zejména okolnost, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. < Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing.

H., zastoupeného advokátkou JUDr.

B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12.

12.

1995, čj.

1 Co 195/95, t a k t o : Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 2. dubna 1996 a požadoval, aby Ústavní soud vyslovil, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno základní právo stěžovatele ve smyslu 72 a 82 zákona o Ústavním soudu a aby toto rozhodnutí o žalobě stěžovatele proti M.

Z. ve věci ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy zrušil, protože nešlo o spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 a násl.

Listiny základních práv a svobod a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a postupem soudu bylo taktéž porušeno jeho právo podle čl.

10 Listiny základních práv a svobod a čl.

17 Paktu o občanských a politických právech.

Soudce zpravodaj zjistil, že návrh ústavní stížnosti poukazuje především na připouštění a hodnocení důkazů v průběhu soudního řízení a pokládá postup soudů za neadekvátní.

Ústavní soud se však zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1 a 2, čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Listina základních práv a svobod v čl.

10 odst.

1 stanoví, že každý má (základní) právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Základní práva a svobody jsou pak pod ochranou soudní moci (čl.

4 Ústavy ČR).

Obdobné garance stanoví i čl.

17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Pokud však jde o úpravu vlastního soudního řízení platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl.

36 odst.

1 a 4 Listiny základních práv a svobod), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl.

90 Ústavy ČR).

Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl.

82 Ústavy ČR).

Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl.

38 odst.

2).

V ostatních aspektech řízení - tedy i co se týče dokazování - se aplikuje zmíněná zásada možnosti domáhat se práva pouze způsobem stanoveným zákonem, tedy podle občanského soudního řádu.

Tento zákon hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( 123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( 132), především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( 120).

Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím a postupem Vrchního soudu v Praze došlo k porušení ústavních procesních práv, tak jak vyplývají z čl.

36 a čl.

38 Listiny základních práv a svobod nebo z čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti předložený stěžovatelem a jeho právním zástupcem podle 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 1996