Entscheidungsdetail

I.ÚS 27/95

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1995:1.US.27.95
Datum: 19. 10. 1995
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 27/95 ze dne 19. 10. 1995 N 64/4 SbNU 139 Příslušnost k rozhodnutí o registraci nadace

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci návrhu Ministerstva kultury České republiky na zahájení řízení o rozsahu kompetencí státního orgánu podle § 120 zákona č.

182/1993 Sb., proti Ministerstvu vnitra ČR, t a k t o : Orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj.

Vnitř.

1-69/94/He, ze dne 17.

1994, mimo odvolací řízení, je Ministerstvo kultury ČR.

O d ů v o d n ě n í Právní podstata kompetenčního sporu spočívá v otázce registrace Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice.

Boží církev není registrovanou církví na území ČR, neboť ministerstvo kultury žádosti o registraci této církve nevyhovělo, resp. řízení z formálních důvodů zastavilo, protože v žádosti nebyl uveden požadovaný počet osob s trvalým pobytem na území ČR, které se k této církvi hlásí a tudíž nebyla splněna podmínka § 1 zákona č.

161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.

Později, 14.

1994, podali manželé V. a I.

H. referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Šumperku žádost o registraci Nadace pro rozvoj Boží církve v České republice.

Zakladatelem nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jakožto zahraniční právnická osoba (Boží církev s mezinárodní účastí v Clevelandu).

Rozhodnutím ze 17.

1994 nebylo této žádosti vyhověno, přičemž proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání - dle poučení - k Ministerstvu vnitra ČR.

Rozhodnutí nabylo právní moci 6.

1994.

Navrhovatelé podali 21.

1994 novou žádost o registraci této nadace, kterou Okresní úřad v Šumperku přípisem z 31.

1994 odmítl s odůvodněním, že se jedná o věc již rozhodnutou, a proto nelze ve věci znovu rozhodovat.

Sdělil však současně navrhovatelům, že mohou uplatnit u Ministerstva kultury ČR podnět k přezkoumání původního rozhodnutí v mimoodvolacím řízení.

Této možnosti žadatelé využili a obrátili se podáním z 11.

1994 na Ministerstvo kultury ČR.

Ministerstvo kultury postoupilo tento podnět Ministerstvu vnitra ČR přípisem z 21.

1994 s poukazem na to, že k přezkoumání věci není ve smyslu ustanovení § 8 zákona č.

2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné.

Uvedlo, že "Boží církev v České republice", pro jejíž podporu má být nadace zřízena, není církví registrovanou.

Nejedná se tedy o církev, ani náboženskou společnost, ale pouze o skupinu fyzických osob.

Ministerstvo vnitra ČR přípisem z 30.

1994 vrátilo věc zpět Ministerstvu kultury ČR s poukazem na ust. § 17 odst.

1 písm. b) zákona č.

425/1990 Sb.

České národní rady o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících a dále s odkazem na charakter a poslání nadace.

V případě této nadace je cílem vytvoření materiálního, morálního, právního a duchovního zázemí pro rozvoj Boží církve v ČR, a proto ministerstvo vnitra dovozuje, že kompetentní k rozhodnutí o přezkumu v mimoodvolacím řízení je Ministerstvo kultury ČR, do jehož působnosti tento úsek státní správy patří.

V daném případě se jedná o kompetenční spor mezi státními orgány podle ustanovení § 120 zákona č.

182/1993 Sb., konkrétně o spor mezi dvěma ministerstvy, k jehož řešení je Ústavní soud za podmínek § 122 odst.

1 a odst.

2 zákona č.

182/1993 Sb. příslušný.

Ústavní soud zvážil otázku příslušnosti ve vztahu k § 28 zákona č.

2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů.

Podle tohoto článku činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky.

Úkoly spojené s odborným organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů plní Úřad vlády České republiky.

V předmětné záležitosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor, který svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního programu a koordinace a součinnosti rezortů při plnění vládních úkolů.

Jde tedy právně o kompetenční spor ve smyslu §§ 120 a 121 zákona č.

182/1993 Sb., v němž oba státní orgány popírají svou kompetenci v předmětné záležitosti.

Ve sporné záležitosti jde o otázku registrace nadace.

Ve smyslu ustanovení § 20 b odst.

3 občanského zákoníku je nadace právnickou osobou a vzniká registrací u příslušného státního orgánu.

Podle § 12 zákona č.

102/1992 Sb. je příslušným k registraci nadace okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít nadace sídlo.

Registrace má účinky konstitutivní.

V zákoně č.

2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky ve znění pozdějších předpisů je vymezen rozsah kompetencí ministerstva kultury (§ 8) i ministerstva vnitra (§ 12).

Z dikce těchto ustanovení vyplývá, že Ministerstvo kultury ČR je ústředním orgánem státní správy, mimo jiné pro věci církví a náboženských společností.

Ministerstvu vnitra ČR jako ústřednímu orgánu státní správy pro vnitřní věci přísluší zejména (mimo jiné) věci práva sdružovacího a shromažďovacího, jakož i povolování organizací s mezinárodním prvkem (§ 12, písm. c)).

Proti stanovisku ministerstva kultury ministerstvo vnitra namítá, že nadaci nelze zařadit ani do rámce práva sdružovacího a spolčovacího, ani pod pojem "organizace", protože nadace je účelovým sdružením majetku, které fyzické nebo právnické osoby jednotlivě nebo společně zřizují k určitému účelu.

Je nesporné, že v rámci citovaného zákona č.

2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není nikde v rámci okruhu působnosti ústředních orgánů státní správy jednoznačně uvedeno, do čí kompetence problematika nadací náleží.

Zákon č.

425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících stanoví v § 17 písm. b), že rozhodnutí okresních úřadů, vydaná ve správním řízení, přezkoumávají ty ústřední orgány státní správy, do jejichž působnosti úseky státní správy vykonávané okresními úřady náleží.

V souvislosti s tímto ustanovením je na místě posuzovat i danou problematiku.

Z formálně právního hlediska je možné vycházet z toho, že o registraci nadace je příslušný rozhodovat okresní úřad a v jeho rámci pak referát vnitřních věcí.

Ministerstvo vnitra České republiky je obecně ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci a v tomto smyslu tedy i orgánem příslušným pro rozhodování záležitostí, které mají charakter vnitřních věcí.

Na základě tohoto výkladu, z něhož vychází i argumentace ministerstva kultury by bylo bezesporu možné soustředit i otázky registrace nadací v jediném rezortu, a to bez ohledu na to, jakých věcných okruhů by se jednotlivé nadace týkaly.

Na druhé straně však nelze pominout názor ministerstva vnitra, že v případě nadací je nutné v každém jednotlivém případě vycházet z účelu nadace a zájmů, k jejichž dosažení je zřizována.

Z přípisu manželů H. z 21.

10.

1994 vyplývá, že zakladatelem navržené nadace je Boží církev, reprezentovaná Úřadem generálního správce, jako zahraniční právnická osoba.

Smyslem nadace je vytvoření materiální základny pro vznik a podporu Boží církve.

Církve a náboženské společnosti, které hodlají vyvíjet činnost na území České republiky, registruje podle § 1 zákona ČNR číslo 161/1992 Sb. o registraci církví a náboženských společností Ministerstvo kultury ČR.

Obsahová spojitost mezi nadací a církví, o jejíž registraci je koneckonců usilováno, znamená, že nelze ani odborné posouzení povahy, účelu a smyslu nadace odtrhnout od úvahy o povaze té církevní organizace, k jejímuž zřízení nadace směřuje.

Takové odborné posouzení nepochybně spadá do sféry ministerstva kultury, a to tím více, že dříve podaný návrh na registraci Boží církve byl ministerstvem kultury zamítnut pouze z formálních důvodů (pro nedostatek potřebného počtu podpisů), aniž byla celá záležitost hodnocena z materiálněprávního hlediska.

Navrhovaná řešení obou ministerstev se po formální stránce opírají - každé o své - právně relativně významné důvody, avšak vzhledem ke zjištěné obsahové vazbě obou otázek (povahy církve a účelu nadace), jeví se právně přiměřenějším, aby rozhodlo ministerstvo kultury v obou záležitostech, protože stojí svou věcnou kompetencí této problematice blíže.

I kdyby mělo ve věci rozhodnout ministerstvo vnitra, bylo by patrně v rozhodnutí samém stejně vázáno na součinnost a odborné stanovisko ministerstva kultury.

Z uvedených důvodů dospěl proto Ústavní soud k závěru, že podle ustanovení § 124 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb. je ministerstvo kultury orgánem příslušným k přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, čj.

Vnitř.

1-69/94/ He, ze dne 17.

1994, mimo odvolací řízení.

P o u č e n í : Podle § 54 odst.

2 zákona číslo 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze odvolat.

V Brně dne 19. října 1995