Entscheidungsdetail

IV.ÚS 42/94

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1994:4.US.42.94
Datum: 06.02.1994
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 42/94 ze dne 2. 6. 1994 N 29/1 SbNU 223 Institut instrukcí ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. června 1994 v senátě ve věci ústavní stížnosti spol. s r. o. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33 t a k t o : Ústavní stížnost se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 č. 27/93 ze dne 22. 4. 1993, čj. FÚ-2-7191/93, bylo stěžovateli uloženo doplatit na důchodové dani za rok 1991 částku Kčs 385.600,--, a to na podkladě zjištění, že stěžovatel při přechodu z jednoduchého na podvojné účetnictví nezvýšil za rok 1991 základ důchodové daně o zásoby zboží k 31. 12. 1991 ve výši Kčs 713.971,--. Tím stěžovatel porušil ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů a opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4 144/1991, označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví. Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu k odvolání stěžovatele svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 1993, čj. FŘP-2-3920/1993, napadené rozhodnutí potvrdilo, když dospělo k závěru, že Finanční úřad pro Prahu 5 při svém rozhodování postupoval v souladu se Zásadami vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, vydanými FMF, pod čj. V-2-4 900/90, které byly vydány k vymezení povinnosti uvedené v § 25 zákona č. 105/1990 Sb. i závaznými pokyny FMF, čj. V/2-4 144/1991, ze dne 17. 4. 1991, uveřejněnými ve Finančním zpravodaji č. 6-7 ze dne 30. 5. 1991. Tento výnos má povahu obecně platného předpisu vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 14 zákona č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb., FMF vykonává působnost v oborech účetnictví, rozpočetnictví a kalkulace a v účetním výkaznictví, stanovením účetních osnov a směrnic k nim a ostatní metodiky účetnictví. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33, žalobu stěžovatele na přezkoumání citovaného rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu zamítl, neboť podle jeho názoru stanovit metodiku účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno podle § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb., Federální ministerstvo financí, přičemž tímto zákonem ani jiným právním předpisem nebyla tomuto ústřednímu orgánu státní správy uložena povinnost stanovené podmínky a náležitosti vedení účetnictví, účtové osnovy a směrnice k nim a ostatní metodiku účetnictví, tedy opatření přijatá v této oblasti, vyhlašovat ve Sbírce zákonů. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. se opatření federálních ústředních orgánů státní správy a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlašují uveřejněním plného znění nebo oznámením o jejich vydání, stanoví-li tak zákon. Nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12. 1991 došlo firmou Š. k porušení ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb. tím, že nebyl respektován postup stanovený Federálním ministerstvem financí jeho opatřením, čj. V/2-4144/1991, ze dne

17. dubna 1991.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatel v podstatě uvádí, že pravomocným rozhodnutím v soudním řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo, zaručené mu v článku 2 odst.

4 Ústavy ČR a článku 4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Městský soud se nezabýval otázkou souladu Postupu přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví s požadavky kladenými na právní předpis tehdy účinným zákonem č.

131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, ve znění zákona č.

426/1990 Sb.

Nezkoumal, že právní předpis nižší právní síly, než zákon, musí kromě zmocnění v zákoně k jeho vydání splňovat též požadavky na publikaci ve Sbírce zákonů, název, formu, platnost a účinnost, aby mohl zavazovat i subjekty nepodřízené vydávajícímu orgánu.

Připuštěním, že akty vydávané na základě zmocnění obsaženého v citovaných ustanoveních zákona č.

105/1990 Sb. a zákona č.

21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací nemusí splňovat požadavky kladené na právní předpisy, se stěžovateli ukládá povinnost dodržovat interní normativní akty, které mu nejsou dostupné a jejichž obsah si nemůže objektivně ani zjistit, natož je dodržovat.

Předpisy ministerstev mohly sice "obecně zavazovat" vymezený okruh subjektů, avšak jen tehdy, jestliže prošly stanovenou publikační procedurou v souladu se zákonem o Sbírce zákonů.

Na stěžovateli bylo tudíž žádáno, aby v roce 1991 plnil povinnosti stanovené Postupem, o kterých nevěděl a ani vědět nemohl, neboť tyto povinnosti byly stanoveny způsobem a formou neslučitelnou s tehdy účinným zákonem o Sbírce zákonů, přičemž předpisy typu Postupu nebyly konvalidovány jako předpisy právní ani zákonem č.

545/1992 Sb.

Ze všech těchto důvodů proto stěžovatel navrhl zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.

12.

1993, čj.

28 Ca 140/93-33.

Účastník Městský soud v Praze a vedlejší účastník Finanční ředitelství pro hl. m.

Prahu ve svých vyjádřeních v podstatě poukázaly na stanoviska a závěry uvedené v napadených rozhodnutích.

Pokud jde o základní otázku, totiž, zda Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví, vydaný Federálním ministerstvem financí dne 17.

1991, čj.

V/2-4 144/1991 a uveřejněný pod č.

19 ve Finančním zpravodaji Federálního ministerstva financí 6-7/1991, má povahu normativní instrukce, nesdílí Ústavní soud stěžovatelův názor, že zmíněný Postup vskutku takovou instrukcí je.

Vydávání instrukcí je pouhou realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti příkazy nadřízených.

Tato oprávnění a povinnosti vyplývají z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti podřízených složek a pracovníků.

Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již Městský soud v Praze, byla v ustanovení § 25 zákona č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, zakotvena povinnost vést jednoduché nebo podvojné účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.

Podmínky a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14 zákona č.

21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.

128/1989 Sb., přičemž ustanovením § 35 odst.

3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovením § 2 písm. a) a c) a k § 14 a v dohodě s Federálním statistickým úřadem k § 3 (účetní výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b).

K vymezení povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zákona č.

105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů vydalo Federální ministerstvo financí Zásady vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, čj.

V/2-4 900/90, uveřejněné pod č.

14 Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č.

5/1990.

Tímto opatřením Federálního ministerstva financí jsou stanoveny zásady jednoduchého a podvojného účetnictví podnikatelů a takto konkretizovány povinnosti, jaké vznikají podnikatelům při vedení účetnictví, a nejen to, v ustanovení § 29 odst.

1 a 3 je deklarována odpovědnost podnikatele za stav účetnictví i sankce spojená s porušením povinnosti podle § 25 zákona č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů a nedodržením ustanovení těchto zásad.

Na uvedené opatření, stanovící zásady vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, pouze navazuje stěžovatelem napadené opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17.

1991, čj.

V/2-4 144/1991 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č.

6 - 76/1991 a označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví.

Den, kdy toto opatření nabývá účinnosti, v něm sice není výslovně uveden, konstatuje se však v něm, že přechod z jednoduchého účetnictví na podvojné se uskutečňuje vždy k 1.

1. běžného roku, v daném případě k 1.

1992, kdy stěžovatel na podvojné účetnictví sám přešel.

Pokud jde o stěžovatelem vytýkanou nedostatečnost publikace posléze uvedeného opatření, lze stěžovateli jistě obecně přisvědčiti v tom, že podmínkou platnosti normativních právních aktů ústředních orgánů je publikace ve Sbírce zákonů.

V případech, kdy není účelné vyhlásit znění obecně závazného právního předpisu ústředního orgánu státní správy, je vydání takového předpisu ve Sbírce zákonů oznámeno.

V projednávané věci jde o opatření federálního ústředního orgánu, jež vzhledem k ustanovení § 8 odst.

1 písm. b zákona č.

131/1989 Sb. o Sbírce zákonů vyžadovala vyhlášení v této Sbírce, jen stanovil-li tak zákon, což v případě ustanovení § 25 zákona č.

105/1990 Sb. tak tomu není.

Ke změně režimu vyhlašování opatření ústředních orgánů, týkajících se účetnictví, došlo teprve vydáním zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví, v němž je sledováno mimo jiné právě to, aby v tak závažné oblasti, jakou představují finance, bylo i u opatření ústředních orgánů učiněno zadost požadavku jejich publikace ve Sbírce zákonů.

V ustanovení § 38 odst.

2 citovaného zákona zařazeném mezi společná přechodná a závěrečná ustanovení se totiž uvádí, že ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. od 1.

1992, nepostupuje Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4 odst.

2, § 14 a § 35 odst.

3 zákona č.

21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.

128/1989 Sb.

Je tomu tak proto, že vzhledem k ustanovení § 4 odst.

2 citovaného zákona Federální ministerstvo financí, stanovící rozsah a způsob vedení účetnictví, vyhlašuje je vždy oznámením o jejich vydání ve Sbírce zákonů.

Těmito ustanoveními zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví, je tedy sice na jedné straně požadavek publikace opatření ústředních orgánů ve Sbírce zákonů v těchto případech učiněn nepodmíněným, tím současně však je stvrzeno, že do vydání tohoto zákona platil v uvedené oblasti režim ustanovení § 8 odst.

1 písm. b zákona č.

131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, jež tuto nepodmíněnost nestanovilo.

Určující v projednávané věci je tedy to, že stěžovatel byl podle ustanovení § 25 odst.

2 zákona č.

105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, povinen vést jednoduché nebo podvojné účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.

Městský soud v Praze proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že zjištěným nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31.

12.

1991 došlo v daném případě k porušení ustanovení § 25 odst.

2 zákona č.

105/1990 Sb., neboť nebyl respektován postup stanovený opatřením Federálního ministerstva financí ze dne 17.

1991, čj.

V/2-4 144/1991.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo k porušení stěžovatelova základního práva uvedeného v článku 2 odst.

4 Ústavy ČR a v článku 4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a z těchto důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou zamítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 2. června 1994