Entscheidungsdetail

III.ÚS 120/94

Gericht: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1994:3.US.120.94
Datum: 24. 8. 1994
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 120/94 ze dne 24. 8. 1994 U 17/2 SbNU 237 Zásah orgánu veřejné moci do základního práva nebo svobody jako základní podmínka ústavní stížnosti

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů: Ing.

A.K., Ing.

P.D., JUDr.

T.K., Mgr.

V.J., Ing.

P.H., MUDr.

J.K., J.S., Ing.

J.P., J.V., D.Š., J.B., JUDr.

P.T., JUDr.

J.O., I.K., Ing.

J.M., M.R., Mgr.

M.F., J.N. a Ing.

M.J., t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se navrhovatelé domáhají zrušení ustanovení § 25 odst.

3 a přílohy zákona č.

152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů.

V odůvodnění svého návrhu namítají znevýhodnění nezávislých kandidátů pro volby do obecních zastupitelstev a tím porušení ústavního principu rovnosti.

Z hlediska druhu řízení před Ústavním soudem České republiky navrhovatelé označují svoje podání termínem ústavní stížnost.

K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zákona č.

182/1993 Sb. kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat zákonem vyžadované náležitosti, zakotvené zejména v § 30 odst.

1, § 34, § 72, § 75 zákona č.

182/1993 Sb.

Všechny uvedené náležitosti musí splňovat rovněž ústavní stížnost, se kterou je podle § 74 citovaného zákona spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb. je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že právo mocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda.

V případě navrhovatelů by v souvislosti s námitkou protiústavnosti § 25 odst.

3 zákona č.

152/1994 Sb. takovýmto zásahem orgánu veřejné moci bylo výlučně rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny podle § 28 odst.

3 citovaného zákona.

Z podaného návrhu nevyplývá, že by k takovému zásahu orgánu veřejné moci došlo.

Podle ustanovení § 75 zákona č.

182/1993 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ve věci přezkoumání rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů poskytuje zákon č.

152/1994 Sb. možnost podat k volební komisi vyššího stupně odvolání (§ 28 odst.

3).

V případě odmítnutí odvolání zakládá ustanovení § 58 odst.

2 citovaného zákona oprávnění domáhat se soudního přezkoumání rozhodnutí volební komise.

Pokud by došel soud k závěru, že ustanovení § 25 odst.

3 zákona č.

152/1994 Sb., jehož by mělo být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen podle čl.

95 odst.

2 Ústavy České republiky věc předložit Ústavnímu soudu.

V případě, že by soud k takovému závěru nedospěl, a rozhodl by v souladu s ustanovením § 25 odst.

3 zákona č.

152/1994 Sb., byly by splněny podmínky § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb. pro podání ústavní stížnosti.

Navrhovatelé však nevyužili žádný procesní prostředek k ochraně svého práva, který jim zákon poskytuje.

Podle § 75 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb.

Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Aplikace citovaného ustanovení Ústavním soudem je v předmětné věci vyloučena, protože navrhovatelé neprokázali základní náležitost ústavní stížnosti, tj. zásah orgánu veřejné moci, v daném případě existenci rozhodnutí příslušné volební komise o odmítnutí kandidátní listiny nezávislého kandidáta nebo sdružení nezávislých kandidátů podle § 28 odst.

3 zákona č.

152/1994 Sb.

Z uvedeného vyplývá, že absence náležitosti, vyžadované pro ústavní stížnost v § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., odůvodňuje závěr o zjevné neopodstatněnosti návrhu, důsledkem čehož je podle § 43 odst.

1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb. jeho odmítnutí.

Výklad návrhu ve smyslu jeho kvalifikace jako návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení (§ 64 až 71 zákona č.

182/1993 Sb.) vede k závěru o jeho rozporu s ustanovením § 64 zákona č.

182/1993 Sb., které upravuje okruh aktivně legitimovaných subjektů pro dané řízení.

Z tohoto hlediska je nutno jej kvalifikovat jako návrh, podaný někým zjevně neoprávněným, což je následně podle § 43 odst.

1 písm. d) zákona č.

182/1993 Sb. rovněž důvodem jeho odmítnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 24.

1994 JUDr.

Pavel Holländer soudce zpravodaj