Entscheidungsdetail

30 Cdo 1387/2026

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.1387.2026.1
Datum: 28.07.2026
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

30 Cdo 1387/2026-92 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně GOODWILL PARTNER, s. r. o. , IČO 26846616, se sídlem v Praze 4, U Dubu 691/48, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.

43 C 24/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2026, č. j. 29 Co 339/2025-74, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve formě písemné omluvy za postup Městského soudu v Praze při odůvodnění rozsudku ze dne 9. 11. 2023, č. j. 15 Af 2/2022-218, neboť do něj soud vepsal nepřiměřeně kritickou pasáž, která žalobkyni dehonestuje.

Žalobkyně v posuzovaném řízení vystupovala jako zástupkyně účastníka soudního řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 7. 2025, č. j. 43 C 24/2025-55, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaslat žalobkyni písemnou omluvu v tam formulovaném znění (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j.

29 Co 339/2025-74, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I; ve výroku II jej změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 900 Kč, jinak jej v tomto výroku také potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.

1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné ve výroku II a rovněž v části výroku I, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.

Otázka promlčení nároku ve věcech řetězících se zásahů státní moci do sféry soukromého subjektu, respektive námitka, že nárok nemohl být v době podání žaloby promlčen, neboť poškozující rozsudek byl jen impulzem k zásahům, kterých se dopouští orgány finanční správy tím, že z rozsudku citují excesivní pasáž, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť se míjí s předmětem řízení a tím nutně i s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn.

2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětem řízení bylo toliko poskytnutí náhrady nemajetkové újmy způsobené odůvodněním rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, č. j. 15 Af 2/2022-218, nikoli újma způsobená tím, že jiný orgán veřejné moci dané odůvodnění citoval v rámci své činnosti. Namítá-li žalobkyně, že napadený rozsudek byl nedostatečně odůvodněn, pak tato námitka nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť nebyla-li újma způsobená postupem jiných orgánů než Městského soudu v Praze předmětem tohoto řízení, nebylo povinností soudu vypořádávat se s argumenty, které se netýkaly předmětu řízení.

K tomu Nejvyšší soud dodává, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobkyně nebyly. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst.

3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Pavel Simon předseda senátu