Entscheidungsdetail

27 Cdo 3258/2024

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.3258.2024.1
Datum: 12.02.2026
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

27 Cdo 3258/2024-1007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Libora Kočího , zastoupeného Mgr. Ing. Štěpánem Vítkem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 525/33, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Zemědělskému družstvu Hněvotín , se sídlem v Hněvotíně č. p. 90, PSČ 783 47, identifikační číslo osoby 00147362, 2) Z. D. , 4) P. K. , 5) Martě Koutné , 6) M.

K. , 7) I. K. , 8) I. K. , 9) P. K. , 10) J. K. , 11) Vojtěchu Molnárovi , 12) J. P. , 13) A. S. , 14) F. S. , 16) K. V. , 17) M. V. , 18) J. V. , 19) P. W. , 20) D. Z. , a 21) Ing. Radovanu Zemanovi , všem zastoupeným Mgr. Alexandrem Lioliasem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn.

30 Cm 43/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2024, č. j. 8 Cmo 210/2022-947, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.721 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29.

6. 2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, zamítl žalobu o určení, že žalovaní 2) až 21) nejsou členy Zemědělského družstva Hněvotín (dále též jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IX.). [2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21), ve výrocích II., III., V., VI., VII., VIII. a v části výroku IX. ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 5) až 9), 13), 14) a 16) až 21) [první výrok] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 6. 2022, č. j. 30 Cm 43/2022-675, Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 8 Cmo 210/2022-762, potvrdil ve výroku I. vůči žalované 3) [výrok I.], změnil ve zbývajícím rozsahu výroku I. tak, že určil, že žalovaní 2) a 4) až 21) nejsou členy družstva [druhý výrok], rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

Nejvyšší soud k dovolání žalovaných 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 27 Cdo 1550/2023-867, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2), 4) až 14) a 16) až 21) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. [4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny všechny podmínky pro vznik členství žalovaných 2), 4) až 14) a 16) až 21) v družstvu vymezené zákonem a stanovami, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu citovanou již v předchozím kasačním rozhodnutí. [6] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalovaní uchazeči o členství v družstvu „se nestali členy družstva proto, že by na ně družstvo (jednající předsedou či místopředsedou představenstva) naléhalo, nýbrž proto, že dlouhodobě měli o členství zájem, v letech 2020 a 2021 si podali přihlášku do družstva a představenstvo družstva rozhodlo o jejich přijetí, uhradili základní členský vklad 50.000 Kč ..., všichni nově přijatí členové členy družstva zůstali (např. hned po hlasování nevystoupili)”, navíc se jednalo „o osoby, které mají k družstvu majetkový či pracovní vztah”. [7] Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není žádných pochyb o tom, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.

10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 149/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1080/2022, uveřejněný pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [8] Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dále podává, že § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyjadřuje vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře; ten, kdo ji popírá, musí tvrdit skutečnosti ji vylučující a ohledně nich nese důkazní břemeno. Účastník, který se brání právním důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany.

Vzhledem k systematickému umístění tohoto pravidla je zřejmé, že platí pro celý občanský zákoník, resp. celé soukromé právo. Nevyplývá-li ze zvláštního ustanovení něco jiného, poctivost a dobrá víra se předpokládají (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3702/2023, uveřejněný pod číslem 57/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Jednali-li žalovaní uchazeči o členství v dobré víře, nemohou mít na platnost jejich přihlášek a rozhodnutí představenstva družstva o jejich přijetí, resp. na vznik jejich členství v družstvu a na nabytá práva tvořící obsah jejich družstevních podílů, vliv případná porušení pravidel jednání členů orgánů družstva namítaná dovolatelem.

Dovolání proto není přípustné pro řešení otázky, zda „je v souladu s obecně závaznými právními předpisy a stanovami družstva jednání v případě, kdy kontrolní komise ani ostatní členové představenstva nebyli informováni o mimořádném počtu přihlášek do družstva a v průběhu posledního jednání představenstva krátce před členskou schůzí je tento bod zařazen jako mimořádný bod“, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Domnívá-li se dovolatel, že některý z členů orgánů družstva porušil své povinnosti při výkonu funkce, má ke zjednání nápravy k dispozici jiné právní prostředky [srovnej např. § 584 zákona č.

90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. [10] Namítá-li dovolatel, že jednání žalovaných uchazečů o členství v družstvu „sledovalo ve spojitosti s původním předsedou Dofkem ovládnutí družstva konkurenčními subjekty s jejich rodinami”, zpochybňuje tím shora uvedená skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí. [11] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze.

Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [12] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.

10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). [13] Přípustnost dovolání proto nemůže založit otázka, zda „požívá právní ochrany přijetí nových členů družstva (spřízněných osob a osob v konkurenčním postavení) hlasy předsedy a místopředsedy družstva majících rozhodující hlasovací práva při rovnosti hlasů členů představenstva za situace, kdy předseda a místopředseda předem znali vůli většiny členů družstva odvolat je z funkce předsedy a místopředsedy představenstva“, neboť při její formulaci dovolatel vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu. [14] Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud se nevypořádal se všemi jeho námitkami, vytýká tím odvolacímu soudu (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst.

1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné. [15] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Soud není povinen budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn.

III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Rozhodnutí odvolacího soudu, jež vychází ze závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně, těmto požadavkům vyhovuje. Pokud se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a odkázal na ně v odůvodnění svého rozhodnutí, neměl povinnost znovu se s každou jednotlivou námitkou opakovaně vypořádat. [16] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, pokud odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se soud argumenty dovolatele zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se odvolací soud ztotožnil (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30.

6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14, a tam citovaná rozhodnutí). [17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jde-li o výpočet snížené odměny, srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1552/2025. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu. V Brně dne 12. 2. 2026 JUDr. Marek Doležal předseda senátu