Entscheidungsdetail
29 Cdo 1194/2023
- Gericht
- Nejvyšší soud
- ECLI
- ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1194.2023.1
- Datum
- 29.06.2023
- Textstatus
- Volltext verfügbar
Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.
29 Cdo 1194/2023-518 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce N. H. V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1) J. H. , narozenému XY, bytem XY, 2) V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, a 3) Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu , se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 71 18 52 24, o odstranění nesouladu stavu zápisu v katastru nemovitostí s právním stavem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 67/2020, o přípustnosti vstupu vedlejších účastníků do řízení, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2022, č. j. 91 Co 329/2022-473, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 11. srpna 2022, č. j. 47 C 67/2020-430, připustil vstup vedlejších účastníků (TP Insolvence, v. o. s., jako insolvenčního správce dovolatelky, Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenčního správce J. H., a Alia Trade s. r. o.) do řízení na straně „žalované“. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 24. října 2022, č. j. 91 Co 329/2022-473, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve znění, že se připouští vstup označených společností do řízení jako vedlejších účastníků „na straně žalovaného č. 3“. Odvolací soud – cituje ustanovení § 93 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – zdůraznil, že žalobce se domáhá určení, že je oprávněným z věcného břemene užívání k (označeným) nemovitostem. Současně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že společnost Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka J. H. (prvního žalovaného), společnost TP Insolvence, v. o. s., jako insolvenční správce druhé žalované a společnost Alia Trade s. r. o., jako přihlášený věřitel v insolvenčních řízeních dlužníků (prvního a druhé žalovaných), mají právní zájem na výsledku sporu, když „meritorním rozhodnutím o žalobě“ mohou být dotčena jejich práva, neboť „případným zatížením“ (označených) nemovitostí věcným břemenem dojde k poklesu jejich hodnoty, což se projeví ve snížení majetkové podstaty dlužníků a v rozsahu uspokojení věřitelů, zejména pak věřitele, který má přihlášenou pohledávku zajištěnou zástavním právem k těmto nemovitostem. Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná (V. H.) dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky přípustnosti vstupu vedlejších účastníků do řízení, již odvolací soud (podle jejího názoru) vyřešil v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud ‒ pokračuje dovolatelka ‒ rozhodl o přípustnosti vstupu vedlejších účastníků do řízení přes nesouhlas prvního a druhé žalovaných, přičemž insolvenční správci těchto žalovaných nebyli řádně ustanoveni do svých funkcích, a to vzhledem k vadám při zveřejnění (a doručení) soudních rozhodnutích vydaných v rámci insolvenčních řízeních vedených pod sp. zn. KSPH 36 INS XY a sp. zn. KSPH 66 INS XY, v jejichž důsledku nelze tato rozhodnutí považovat za veřejné listiny Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá (v obecné poloze) závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. KSPH 36 INS XY a sp. zn. KSPH 66 INS XY, v jejichž důsledku nelze tato rozhodnutí považovat za veřejné listiny Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá (v obecné poloze) závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněném pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně další judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu shrnuté v jeho důvodech, jakož i v usnesení ze dne 24. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 644/2019 Současně dodává, že vedlejší účastníci vstoupili na řízení na straně třetího žalovaného (a nikoli na straně dovolatelky či J. H.). K (ne)významnosti výhrad vztahujících se ke zveřejňování a doručování rozhodnutí v insolvenčních řízeních vedených na majetek dovolatelky a J. H., srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2023, sen. zn. 29 ICdo 7/2023, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2023, sen. zn. 29 ICdo 36/2023. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2023 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu