Entscheidungsdetail

27 Cdo 3052/2022

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3052.2022.1
Datum: 19.07.2023
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

27 Cdo 3052/2022-207 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka a v právní věci žalobkyně P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1) R. D. , narozené XY, bytem XY, 2) J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mašínem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, PSČ 120 00, 3) I. P. , narozené XY, bytem XY, 4) J.

P. , narozenému XY, bytem XY, a 5) P. K. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 82/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 102/2021-158, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 102/2021-158, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2.

2021, č. j. 81 Cm 82/2016-147, se mění tak, že řízení vedené pod sp. zn. 81 Cm 82/2016 o zaplacení 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím se nezastavuje . Odůvodnění: [1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 7. 9. 2016 se žalobkyně domáhá na žalované 1) a žalovaných 2) až 5) jako právních nástupcích po J. P., narozeném XY, naposledy bytem XY, zemřelém dne 13. 4. 2021, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za porušení péče řádného hospodáře, neboť v době výkonu jejich funkce jednatelů byla z účtu žalobkyně tato částka odepsána bez uvedení důvodu či přiměřeného protiplnění.

Žalobu podal za žalobkyni její opatrovník O. T., se sídlem XY, ustanovený usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 2 Nc 1010/2015-155 (dále též „opatrovník“). [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 81 Cm 82/2016-147, řízení o zaplacení částky 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku (výrok III.). [3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně.

První usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2016, č. j. 81 Cm 82/2016-14, kterým soud řízení zastavil, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 8 Cmo 243/2016-31, změnil tak, že řízení se nezastavuje. Nejvyšší soud k dovolání žalovaných usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 27 Cdo 1382/2019-108, uveřejněným pod číslem 51/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 51/2020“), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 8 Cmo 243/2016-128, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2016, č. j. 81 Cm 82/2016-14, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, podle něhož „valná hromada žalobkyně dne 18. 7. 2016 přijala usnesení o jmenování žalované 1) jednatelkou žalobkyně s účinností ode dne 18. 7. 2016, přičemž nebylo zjištěno, že uvedené usnesení bylo prohlášeno neplatným“. Funkce opatrovníka tak „k tomuto okamžiku zanikla“. [4] Soud prvního stupně uzavřel, že opatrovník žalobkyně nebyl oprávněn k podání žaloby.

Uvedl, že opatrovník byl ustanoven žalobkyni z důvodu naplnění podmínek stanovených v § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle soudu byla působnost opatrovníka (usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu žalobkyně, činit veškerá právní jednání za žalobkyni, zejména vůči ve výroku specifikovaným společnostem, a mít přístup do datové schránky žalobkyně) vymezena („byť vadně“), „přičemž podávání žalob proti jednatelům žalobkyně v jeho činnosti zahrnuto nebylo (a ani být nemohlo)“. [5] Soud nepřihlédl k žalobkyní předloženému čestnému prohlášení M.

L., podle něhož „jako jednatel žalobkyně dne 19. 8. 2016 pověřil O. T., advokáta, k podání mimo jiné i předmětné žaloby“, neboť „pokud by existovalo, muselo by být soudu předloženo již při podání žaloby“. Navíc „O. T. při podání žaloby vystupoval jako opatrovník, nikoliv jako advokát – právní zástupce“. [6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud uvedl, že „nedoložené zmocnění představuje odstranitelnou překážku řízení a že toto zmocnění je možné doplnit i později... Aby však nedoložení zmocnění mohlo být jen takovou překážkou, musí jít o případ, kdy návrh soudu podá účastník prostřednictvím procesního zástupce.

To zde zcela chybí“, neboť „až doposud nebylo nikdy ani naznačeno, že by se snad mělo jednat o procesní zastoupení na základě plné moci“. Dále odvolací soud uvedl, že čestné prohlášení „ukazuje nikoliv na udělení procesní plné moci“, ale na „nezákonný pokyn jednatele žalobkyně jejímu opatrovníku“. [8] Podle odvolacího soudu je též nepřípadný odkaz na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 79 Cm 17/2018-27, kterým bylo určeno, že O. T. je nadále ustanoveným opatrovníkem žalobkyně, neboť se jednalo o „běžné určení práva“ podle § 80 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež je „účinné pouze mezi účastníky řízení“. [9] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení 1) otázky hmotného práva, a to „zda je možné nepřipustit zastoupení soudem jmenovaným opatrovníkem, který jedná v mezích v rozsahu, které mu k tomu vymezil soud pravomocným rozhodnutím“, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a 2) otázky procesního práva, „zda je možné zhojit absenci právně účinného zmocnění tím, že soudu bude předloženo platné zmocnění a nový zmocněnec dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [10] Podle dovolatelky nelze „v řízení o podané žalobě na plnění přezkoumávat rozsah oprávnění soudem ustanoveného opatrovníka“.

Rozsah oprávnění opatrovníka byl stanoven tak, aby „činil veškerá právní jednání dovolatelky“. Ta jednala „celou dobu v dobré víře a podle platného soudního rozhodnutí. Skutečnost, že jiný soudce nebo soud s takovým rozhodnutím nesouhlasí, resp. jej považuje za nepřípustné, nelze obrátit proti dovolatelce“. [11] Dovolatelka dále uvádí, citujíc judikaturu Nejvyššího soudu, že „absence průkazu oprávnění účastníka zastupovat je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit. Dodatečným předložením pověření soudu jsou schváleny nejen úkony učiněné v řízení před tímto předložením, ale i ty úkony, jež zástupce účastníka učinil ještě před pověřením“.

Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, když „ignoroval“ podání dovolatelky ze dne 26. 3. 2021, v němž zástupce dovolatelky, Mgr. David Satke, advokát, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00 (dále jen „právní zástupce“), vzal podanou žalobu v této věci za vlastní. Dovolatelka má za to, že „případný nedostatek podmínky řízení byl tak zcela zhojen a soudy měly pokračovat v řízení“. [12] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [13] Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Žalovaní 2) až 5) se k dovolání nevyjádřili. [14] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky odstranění nedostatku podmínky řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [15] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Vada průkazu k jednání za právnickou osobu, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). Opatřením soudu k jeho odstranění je zpravidla výzva k předložení průkazu řádného, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za právnickou osobu činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím.

2) Nedostatek podmínky řízení, spočívající v absenci plné moci, resp. v absenci plné moci právně účinné, není nedostatkem neodstranitelným.

Lze jej naopak odstranit dodatečným předložením plné moci, resp. plné moci, dokládající zastoupení – právně regulérní – jinou osobou (např. advokátem), která dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní. 3) Procesní úkon (tj. i podání žaloby) právnické osoby jako účastníka řízení se považuje za úkon učiněný osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat ve smyslu § 21 o. s. ř. tehdy, pokud takový procesní úkon dodatečně schválí osoba oprávněná za právnickou osobu jednat, a to i v případě, že v době, kdy byl procesní úkon učiněn, žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle § 21 o. s. ř. neexistovala.

Nemusí přitom nutně jít přímo o statutární orgán právnické osoby a jeho výslovné aktivní jednání. Osobou, která procesní úkon dodatečně schválí (projeví vůli, aby na jeho základě bylo v řízení dále jednáno), může být i zástupce s řádnou plnou mocí udělenou osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat, případně opatrovník ustanovený právnické osobě soudem podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.

1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, či ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2021, a v nich citovanou judikaturu. [16] Dovolací soud již v rozhodnutí R 51/2020, bodu 23, přijatém v projednávané věci uvedl, že dospějí-li soudy k závěru, podle něhož funkce opatrovníka zanikla, absence jeho oprávnění jednat za dovolatelku, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, by byla nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.). [17] Odvolací soud se výše uvedenými judikatorními závěry neřídil, když nepřihlédl k prohlášení právního zástupce dovolatelky uvedenému pod bodem 7 podání ze dne 26.

3. 2021 (č. l. 152 spisu), podle něhož „podanou žalobu v této věci bere za vlastní“, čímž ji dodatečně schválil. [18] Jak se podává z plné moci (č. l. 122 spisu), doložené již k podání ze dne 18. 8. 2020, udělil ji dne 13. 5. 2020 právnímu zástupci za dovolatelku M. L., který je podle výpisu z obchodního rejstříku zapsán jako jednatel dovolatelky ode dne 15. 2. 2021 s tím, že funkce mu vznikla ke dni 12. 5. 2020. [19] V projednávané věci tedy nelze než uzavřít, že podání žaloby schválil právní zástupce dovolatelky, jemuž byla řádně udělena plná moc jejím jednatelem.

Nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci oprávnění opatrovníka jednat za dovolatelku byl tak zhojen a v řízení je možné pokračovat. [20] S ohledem na uvedené není pro projednávanou věc rozhodné, zda ustanovený opatrovník, jenž původně žalobu za dovolatelku podal, jednal v rozsahu soudem vymezené působnosti. Dovolací soud se proto touto v dovolání otevřenou otázkou nezabýval. [21] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst.

1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil. [22] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19.

7. 2023 JUDr. Marek Doležal předseda senátu