Entscheidungsdetail
27 Cdo 3541/2021
- Gericht
- Nejvyšší soud
- ECLI
- ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3541.2021.1
- Datum
- 15.11.2022
- Textstatus
- Volltext verfügbar
Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.
27 Cdo 3541/2021-461 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Mgr. Moniky Cihelkové , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužnice P. u., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, za účasti 1) V. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, 2) J. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, PSČ 140 00, 3) J. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, 4) J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, PSČ 411 41, 5) P. Ž. , narozeného XY, bytem XY, 6) P. B. , narozeného XY, bytem XY, ad 5) a 6) zastoupených Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, PSČ 110 00, 7) T. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, PSČ 128 00, 8) P. u. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem Š. H., advokátem, se sídlem XY, 9) M. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 10) D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovnicí B. H., advokátkou, se sídlem XY, 11) P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 12) H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 13) H. R. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 363/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 14 Cmo 415/2019-378, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem ze dne 16. 12. 2014 se navrhovatelka domáhá vyloučení účastníků 1) až 7) z výkonu funkce člena statutárního orgánu podle § 63 až § 65 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020; dále též jen „z. o. k.“). [2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. 59 Cm 363/2015-318, návrh zamítl (výroky I. až VII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII.). [3] Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek ze dne 30. 9. 2016, č. j. 59 Cm 363/2015-200, Vrchní soud v Praze (k odvolání navrhovatelky) zrušil usnesením ze dne 6. 6. 2018, č. j. 14 Cmo 497/2016-238. [4] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky a druhého účastníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [6] Ve vztahu k první otázce (zda jednání vytýkaná členům statutárního orgánu dlužnice učiněná po 1. 1. 2014 odůvodňují vyloučení těchto osob z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání; toliko uvádí, že jde o otázku „hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, aniž by uvedla, od kterého svého řešení takové otázky se má Nejvyšší soud odchýlit. [7] Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To ovšem z dovolání v nyní projednávané věci neplyne; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, či ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2711/2020, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu). K náležitostem dovolání srov. dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. [8] V důsledku popsané vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení této otázky; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce dle § 63 až 67 z. o. k. nelze přihlížet k jednáním, jež byla (měla být) učiněna před účinností zákona o obchodních korporacích (tedy před 1. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení této otázky; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [9] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce dle § 63 až 67 z. o. k. nelze přihlížet k jednáním, jež byla (měla být) učiněna před účinností zákona o obchodních korporacích (tedy před 1. 1. 2014), a to z důvodu nepřípustnosti pravé zpětné účinnosti právních předpisů, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018, a ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, či nálezy pléna Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, a ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96). [10] Člen statutárního orgánu obchodní korporace může být za svá jednání při výkonu funkce postižen zásadně pouze podle právní úpravy účinné v době, kdy k těmto jednáním došlo. Otázka případné aplikovatelnosti § 38l zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, není pro posouzení projednávané věci právně významná. [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 11. 2022 JUDr. Petr Šuk předseda senátu