Entscheidungsdetail

27 Cdo 855/2019

Gericht

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.855.2019.1

Datum

19.06.2019

Textstatus

Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

27 Cdo 855/2019-121 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 00, o zaplacení 25.000 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 41 C 308/2011-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3.

10. 2013, č. j. 58 Co 312/2013-49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 308/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2018, č. j. 58 Co 378/2018-117, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 41 C 308/2011-104, odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 9.

6. 2017, č. j. 41 C 308/2011-99, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání žalobce proti prvně označenému usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. [4] Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst.

4 o. s. ř. [5] Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn.

29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015). [6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení. [7] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18.

7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17). [8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 6. 2019 JUDr. Filip Cileček předseda senátu