Entscheidungsdetail

8 Tdo 863/2017

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.863.2017.1
Datum: 19.07.2017
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

8 Tdo 863/2017-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání poškozené H. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené proti obviněné J. B. u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 107/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozené H.

N. odmítá . Odůvodnění: 1. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 6 T 107/2016, uznal obviněnou J. B. (dále jen „obviněná“) vinnou jednáním blíže specifikovaným ve výroku o vině, které právně kvalifikoval jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a uložil jí podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle § 81 odst.

1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2016, č. j. 4 T 158/2014-144, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné rovněž povinnost nahradit poškozené H.

N. (dále jen „poškozená“) škodu ve výši 637 050 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku podala poškozená odvolání, v němž uvedla, že směřuje do výroku o náhradě škody. Navrhla, aby odvolací soud obviněné uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit jí (poškozené) na náhradě škody částku 637 050 Kč ve zkušební době 4 let podle § 82 odst.

2 tr. zákoníku, a aby ji podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně poškozená navrhla, aby soud postupoval podle § 83 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že obviněná vykoná trest, jestliže nevyhoví uložené podmínce. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací shledal, že odvolání poškozené ve skutečnosti směřovalo do výroku o trestu v neprospěch obviněné, což trestní řád nepřipouští, a proto je usnesením ze dne 4.

11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou zamítl. 3. Poškozená se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím své zmocněnkyně JUDr. Jarmily Cindrové proti němu podala dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měla za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To spatřovala v tom, že odvolací soud se věcně nezabýval správností výroku o náhradě škody, čímž ji měl zkrátit na jejích právech uvedených v § 246 odst.

1 písm. d), odst. 2 tr. ř.; též měl tímto porušit zásadu rovnosti stran. Rozsudek soudu prvního stupně je podle názoru poškozené nevykonatelný, a nikdy by proto nemohl být veden výkon uvedeného rozhodnutí. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 461/2016, a též rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 6 T 107/2016, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.

4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v neveřejném zasedání. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací se v tomto případě nejprve zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno osobou oprávněnou. Podle § 265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat pouze za a) nejvyšší státní zástupce ... pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i neprospěch obviněného ; a za b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně týká .

Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení dále zamezuje, aby jakékoliv jiné osoby podaly dovolání ve prospěch obviněného (tedy včetně těch uvedených v § 247 odst. 2 tr. ř.). Výjimku tvoří jen případy, je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, kdy je k tomuto kroku ve prospěch obviněného oprávněn jeho obhájce anebo opatrovník, a to i bez jeho souhlasu. 6. Citované ustanovení trestního řádu tedy poškozeného do výčtu osob oprávněných podat dovolání nezařazuje . To ve svém důsledku znamená, že poškozená H. N. nebyla vůbec oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu tímto mimořádným opravným prostředkem.

Za této situace nebyl Nejvyšší soud ze zákona oprávněn věcně se dovoláním – podaným osobou neoprávněnou – zabývat. 7. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání poškozené podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že bylo podáno osobou neoprávněnou. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 7. 2017 JUDr. Jan Bláha předseda senátu