Entscheidungsdetail

23 Cdo 5373/2015

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5373.2015.1
Datum: 01.06.2016
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

23 Cdo 5373/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DZ therm s.r.o. , se sídlem Žlunice č.p. 62, PSČ 507 34, identifikační číslo osoby 28770242, zastoupené JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Havlíčkova 404/2, proti žalovanému Městu Kosmonosy , Debřská 223, 293 06 Kosmonosy, identifikační číslo osoby 00508870, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn.

16 C 304/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. 21 Co 217/2015-206, takto I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, č. j. 21 Co 217/2015-206, výrokem I. změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soudu prvního stupně) ze dne 11.

3. 2015, sp. zn. 16 C 304/2014-174, ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 345 00 Kč s příslušenstvím zamítl, a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 859 626 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2014 do zaplacení, potvrdil; výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po zopakování rozhodujících důkazů smlouvou o dílo ze dne 15.

7. 2013, uzavřené mezi účastníky, v níž byl stanoven termín dokončení díla na den 30. 10. 2013, a dodatkem č. 1 této smlouvy ze dne 31. 10. 2013, kterým byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013, dospěl k závěru, že nikde ve smlouvě nebyla zmínka o tom, že by se měl termín dokončení díla prodlužovat v souvislosti s klimatickými podmínkami. Přisvědčil sice odvolateli, že součástí smlouvy o dílo byl harmonogram prací, ve kterém je poznámka o klimatických podmínkách, avšak ze samotného obsahu smlouvy a z jejího dalšího textu vyplývá, že termín dokončení díla byl dán zcela jasně a byl kladen důraz na jeho dodržení.

O tom svědčí podle odvolacího soudu i uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě, jímž byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že klimatické podmínky pro zateplení střech nasvědčovaly tomu, že dílo nebude možno dokončit minimálně do dubna 2014, a že žalobkyně se do prodlení se zhotovením díla nedostala, odvolací soud z celého obsahu smlouvy a jejího dodatku dovodil, že se žalobkyně dostala do prodlení s dokončením díla uplynutím dne 15. 11 2013, tudíž žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn od smlouvy odstoupit.

S ohledem na skutková zjištění ohledně odstoupení od smlouvy však odvolací soud dospěl k závěru, že k platnému odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného nedošlo, neboť žalovaný neoznámil odstoupení od smlouvy žalobkyni bez zbytečného dokladu, kdy se o porušení povinnosti žalobkyní dozvěděl, zaslal-li žalobkyni odstoupení od smlouvy až 20. 1. 2014. Protože žalovaný nevyužil včas svého práva odstoupit od smlouvy podle § 345 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), mohl odstoupit od smlouvy ještě postupem podle § 345 odst.

3 obch. zák., což však neučinil. Za období od 16. 1. 2013 do 23. 1. 2014 žalovaný vyúčtoval žalobkyni smluvní pokutu podle smlouvy ve výši 690 000 Kč a tuto svoji pohledávku započetl na pohledávku uplatněnou žalobkyní. Odvolací soud posoudil smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně za každý den prodlení s dokončením díla s ohledem na konkrétní okolnosti případu a s ohledem na poměr ke sjednané smluvní pokutě sjednané pro neplnění povinnosti druhou smluvní stranou za nepřiměřenou a snížil ji podle § 301 obch. zák. na polovinu, tedy na částku 345 000 Kč, proto napadený výrok I. soudu prvního stupně změnil ohledně této částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž vymezila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky vztahu mezi textem smlouvy a její přílohou tvořící nedílnou součást smlouvy, tedy zejména, zda ujednání obsažené v příloze smlouvy může doplnit a konkretizovat ujednání obsažené s textu samotné smlouvy, případně i, zda má přednost ujednání, které je obsaženo v textu smlouvy, nebo ujednání, které je součástí přílohy ke smlouvě – v odsouhlaseném harmonogramu prací, event. za jakých podmínek.

Je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení vztahu textu smlouvy a její přílohy, kdy odvolací soud měl obě ujednání vyložit ve vzájemné souvislosti, neboť ujednání v příloze doplňuje a konkretizuje ujednání samotné smlouvy. Žalobkyně se proto domnívá, že odstoupení žalovaného od smlouvy nebylo učiněno platně a žalovaný proto nemohl platně započíst svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty na pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí a žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení, případně aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť na řešení dovolatelkou vymezené otázky „vztahu mezi textem smlouvy a její přílohou tvořící nedílnou součást smlouvy, tedy zejména, zda ujednání obsažené v příloze smlouvy může doplnit a konkretizovat ujednání obsažené s textu samotné smlouvy, případně i, zda má přednost ujednání, které je obsaženo v textu smlouvy, nebo ujednání, které je součástí přílohy ke smlouvě – v odsouhlaseném harmonogramu prací, event. za jakých podmínek“ není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Odvolací soud zjišťoval obsah smlouvy i s ohledem na obsah harmonogramu prací sjednaný v příloze smlouvy, přisvědčil žalobkyni, že součástí smlouvy o dílo byl harmonogram prací, ve kterém je poznámka o klimatických podmínkách, avšak vyšel ze zjištění, že ve smlouvě, tedy ani v harmonogramu prací není uvedeno, že by se termín dokončení díla měl vzhledem ke klimatickým podmínkám prodlužovat. Odvolací soud s ohledem na skutková zjištění z celého obsahu smlouvy dovodil, že termín dokončení díla byl dán zcela jasně a byl kladen důraz na jeho dodržení, přičemž vzal v úvahu i dodatek č.

1 smlouvy, jímž byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013, tedy, jímž byla prodloužena doba plnění změnou smlouvy, a to aniž by v tomto dodatku byla dále zmínka o možnosti posunutí termínu dokončení díla s ohledem na klimatické podmínky. Je třeba dodat, že skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení, nepodléhají dovolacímu přezkumu. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst.

1 věty první o. s. ř. odmítnout. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. června 2016 JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á předsedkyně senátu