Entscheidungsdetail

29 Cdo 303/2015

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.303.2015.1
Datum: 23.04.2015
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

29 Cdo 303/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně EET-IS CZ, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Amortova 694/4, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 25720473, zastoupené Mgr. Petrem Faltusem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, PSČ 140 00, proti žalovanému Ing. J. T. , zastoupenému Mgr.

Libuší Hrůšovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, PSČ 301 00, o zaplacení 930.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 78 Cm 67/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 7 Cmo 34/2014-204, takto: Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2013, č. j. 78 Cm 67/2011-175, zamítl žalobu o zaplacení 930.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně jednak proto, že - dle jeho názoru - soud prvního stupně prováděl nové důkazy a činil z nich skutková zjištění v rozporu s § 118b odst. 1 větou druhou o. s. ř. i poté, kdy nastala koncentrace řízení, a dále z důvodu, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval základními předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu (porušením povinnosti žalovaným, vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi vznikem škody a porušením povinnosti) a posuzoval pouze to, zda žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, pročež je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně pochybil, když neposoudil splnění základních předpokladů odpovědnosti dovolatele za škodu, jenž je sám o sobě důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá. Nadto je uvedený závěr v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k předpokladům vzniku odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti srov. důvody rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněného pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sp. zn.

29 Cdo 2869/2011, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013, jež jsou veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách, a judikaturu v nich citovanou). Za této situace nečiní dovolání přípustným ani otázka správnosti závěru odvolacího soudu o porušení zásady koncentrace řízení soudem prvního stupně předkládaná dovolatelem, neboť platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení procesně právní otázky předkládané dovolatelem Nejvyššímu soudu za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a napadené rozhodnutí na jejím vyřešení (ve smyslu § 237 o. s. ř.) nezávisí; dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn.

29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, a judikaturu v nich citovanou). Argumentuje-li dovolatel v dovolání (v rovině skutkových námitek, jež nejsou s účinností od 1. ledna 2013 způsobilým dovolacím důvodem - viz § 241a odst. 1 o. s. ř.) ve prospěch závěru, že ve funkci jednatele žalobkyně jednal s péčí řádného hospodáře, přehlíží, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení této otázky nespočívá (posouzení uvedené otázky nebylo důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně); tyto námitky jsou tak pro posouzení přípustnosti dovolání irelevantní.

Bez vlivu na výše uvedené a pouze za účelem předcházení průtahů v řízení Nejvyšší soud dodává, že účinky tzv. koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn.

31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 23. dubna 2015 JUDr. Filip Cileček předseda senátu