Entscheidungsdetail

25 Cdo 5104/2014

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5104.2014.1
Datum: 26.11.2015
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

25 Cdo 5104/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně MISE, s. r. o., IČO 62416332, se sídlem v Moravské Třebové - Městě, Bránská 40/6, zastoupené JUDr. Dušanem Ružičem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Kubišova 919/19, proti žalované Mercedes-Benz Česká republika s. r. o., IČO 48024562, se sídlem v Praze 4 - Chodově, Daimlerova 2296/2, zastoupené JUDr.

Evou Koubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, o 62 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 423/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 96 Co 55/2014-108, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 96 Co 55/2014-108, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. října 2013, č. j.

28 C 423/2012-79, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť závěr odvolacího soudu o aktivní legitimaci žalobkyně k uplatnění nároku na náhradu za poškození automobilu krupobitím v provozovně žalované, do níž bylo předáno za účelem opravy, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Aktivně věcně legitimován je ten, kdo je podle hmotného práva nositelem tvrzeného subjektivního práva. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva (§ 553 obč. zák.), uzavřené mezi žalobkyní (jakožto dlužníkem) a třetí osobou – jejím věřitelem, podle níž k zajištění pohledávky věřitele bylo na něj převedeno vlastnictví automobilu dlužníka a bylo dohodnuto, že nebezpečí vzniku škody na automobilu po celou dobu účinnosti smlouvy nese dlužník; na základě smlouvy o výpůjčce žalobkyně dále vůz užívala, k obnovení jejího vlastnického práva došlo v únoru 2011.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu smlouvou o zajišťovacím převodu práva dlužník pouze podmíněně postupuje věřiteli své právo, a to i vlastnické. Nejedná se o trvalý převod vlastnictví, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Je to zajišťovací institut, slouží k zajištění hlavního závazku, z něhož je dlužník povinen věřiteli plnit, a vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi nimi akcesorický závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn.

Při uspokojení zajištěné pohledávky se uplatní tato rozvazovací podmínka a právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti, převod práva na věřitele zaniká a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Je-li předmětem zajišťovacího převodu právo vlastnické, věřitel se stává podmíněně vlastníkem. Protože úprava obsažená v § 553 obč. zák. nevymezila blíže, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, je pro obsah jejich právního vztahu rozhodující jejich ujednání ve smlouvě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn.

33 Odo 188/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009). Za situace, že v daném případě byl rozsah práva převedeného v rámci zajišťovacího převodu vymezen smlouvou, v níž bylo výslovně ujednáno, že dlužník nese dále nebezpečí všech škod, které jemu nebo třetím osobám vzniknou v důsledku užívání předmětu zajištění, je zřejmé, že nebezpečí škody na předmětné věci nepřešlo na věřitele (na úvěrující instituci) a zůstalo po celou dobu účinnosti zajišťovacího převodu na dlužníkovi (na žalobkyni).

Nehledě k tomu, že podmíněný převod vlastnictví zanikl v r. 2011 a podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na správném právním názoru, že aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené na věci, jejíž vlastnictví bylo dočasně smlouvou o zajišťovacím převodu převedeno, svědčí v daném případě žalobkyni. Jak vyplývá z výše uvedeného, otázka předložená dovolacímu soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci samé. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. listopadu 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu