Entscheidungsdetail

20 Cdo 3576/2012

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3576.2012.1
Datum: 21.03.2013
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

20 Cdo 3576/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. L. S. , zastoupeného JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 265/13, proti povinné K. C. , zastoupené JUDr. Věrou Krčmovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, kpt. Jaroše 2, za účasti soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha – západ, a vydražitele J.

K., zastoupeného JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, pro 200 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 44/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 7. 2011, č. j. 54 Co 547/2011-94, takto: Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í : Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 6. 2010, č. j.

100 EX 25/03-278, jímž soudní exekutor udělil příklep na vydražené nemovitosti (byt včetně podílu na společných částech domu a pozemku) J. K., za nejvyšší podání 810 000,- Kč, na něž započítal složenou jistotu 300 000,- Kč, a stanovil lhůtu k zaplacení do 60 dní od právní moci usnesení o příklepu. Soud uzavřel, že v protokolu o dražebním jednání nebyly povinnou vzneseny žádné námitky proti udělení příklepu, povinná se ani dražebního jednání nezúčastnila. Exekutor mohl provést dražbu nemovitosti navzdory návrhu na odklad exekuce, o němž nebylo dosud rozhodnuto, neboť v návrhu na odklad exekuce byly povinnou uvedeny stejné důvody jako v návrhu z roku 2007, zamítnutém usnesením ze dne 24.

4. 2007, č. j. 1 Nc 44/2003-40 (že splácí dluh Finančnímu úřadu v Třebíči, že exekucí je postižen její starobní a vdovský důchod a že provedením exekuce přijde o střechu nad hlavou). Současně uvedl, že i když rozhodování ve věci prodeje nemovitosti a případné bytové náhrady nebylo ještě judikatorně řešeno, v případě podání návrhu na vyklizení nemovitosti vydražitelem, tento bude mít pravděpodobně povinnost zajistit povinné minimálně přístřeší. Námitku týkající se ocenění bytu měla povinná uplatnit v řízení o ceně nemovitostí.

Nesprávnost v označení oprávněného je pouze chybou v psaní v jeho příjmení. Povinná v dovolání, aniž by se zabývala jeho přípustností, tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že dne 10. 6. 2010 podala návrh na odklad exekuce, o němž nebylo dosud (tedy ani do příklepu) rozhodnuto, čímž exekutor porušil § 54 zákona č.

120/2001 Sb., protože nepostoupil návrh exekučnímu soudu k rozhodnutí. Považuje dražbu za nepřiměřený způsob exekuce a za rozpornou s dobrými mravy, neboť ve svém věku 68 let a při jejím zdravotním stavu je pro ni situace, kdy se má ocitnout bez přístřeší, neřešitelná, znamená pro ni živoření a ztrátu lidské důstojnosti. Do pozice dlužníka ji postavila neznalost právních předpisů, přitom oprávněný je podnikatelem s mnohamilionovým jměním, takže by nebyl postupným splácením pohledávky vážně poškozen. Dále namítá, že cenu vydraženého bytu stanovil znalecký posudek z roku 2005, v čemž spatřuje porušení § 66 zákona č.

120/2001 Sb. a ustanovení § 336 o. s. ř. Aktualizovaný posudek by musel zohlednit, že k bytu existuje nájemní smlouva ze dne 1. 7. 1998, uzavřená mezi povinnou jako vlastnicí bytu a nájemcem (dcerou). Tato okolnost není ani uvedena jako závada, která dražbou nezanikne. Tím došlo při nařízení dražebního jednání a při udělení příklepu k porušení zákona. Rovněž namítá, že usnesení odvolacího soudu není přesvědčivé, racionální, bez vnitřních rozporů a podstatných logických vad, a je tedy v rozporu s § 157 odst.

2 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud (soudní exekutor) rozhodl o příklepu, je dovolání ve smyslu § 238a odst.

1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21.

2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst.

3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 336k odst. 3 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.

Povinná předně namítá, že exekutor v projednávané věci porušil § 54 zákona č. 120/2001 Sb., protože nepostoupil návrh exekučnímu soudu k rozhodnutí, a že dražba proběhla dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce, tedy že při provádění dražby došlo k porušení zákona. Z § 54 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. však současně vyplývá, že exekutor může činit kroky k provedení exekuce v případě, že v návrhu na odklad uplatnil účastník stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.

Tak je tomu v souzené věci, kdy povinná zdůrazňovala svoji nepříznivou finanční situaci, její snahu nejdříve zaplatit dluh vůči Finančnímu úřadu ve Třebíči a OSSZ, neadekvátnost způsobu exekuce, který ji i její dceru připraví „o střechu nad hlavou“, i skutečnost, že oprávněný odkladem exekuce neutrpí žádnou újmu. Jestliže za této situace exekutor provedl dražbu, aniž by nejdříve předložil návrh na odklad exekuce soudu k rozhodnutí, nevybočil z dikce citovaného ustanovení. Námitku, že cena vydraženého bytu vycházela z neaktualizovaného znaleckého posudku, jenž ani nezohlednil jako závadu existenci nájemní smlouvy k bytu, uzavřené mezi povinnou a její dcerou, mohla povinná uplatnit jedině v opravném prostředku proti usnesení o ceně nemovitosti.

Napadenému rozhodnutí nelze přiznat zásadní právní význam ani pro řešení otázky přiměřenosti způsobu provedení exekuce či jeho rozporu s dobrými mravy, neboť těmi se dovolací soud ve své judikatorní činnosti opakovaně zabýval, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci (jež rozhodně nenese znaky „nelogičnosti, iracionality ani vnitřní rozpornosti“, jak namítá dovolatelka) je s ní v souladu. Proto ani tyto námitky nelze pojit s porušením zákona při nařízení dražby nebo při jejím provádění. Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že případný nepoměr výše pohledávky a ceny dražené věci, je pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu (exekuce), je totiž třeba také uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky).

V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1919/2001, usnesení z 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1827/2006, usnesení z 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 334/2012). Pokud se týká námitky, že dražba byla v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že argumentace výkonem práva (oprávněného) v rozporu s dobrými mravy nemá v souvislosti s nařízením exekuce místo.

Vysvětlil, že podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (jež je svou podstatou institutem hmotněprávním), nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nesplní dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 4, ročník 2003, poč. č. 67, usnesení ze dne 20. 3. 2003, sp. zn.

20 Cdo 2445/2005, případně usnesení ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3756/2008). Ze stejného důvodu se nelze dovolávat téže námitky ani v průběhu exekuce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2121/2012). Účelem exekuce je vynucení splnění povinnosti, která již byla pravomocně stanovena soudním rozhodnutím. Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst.

5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2013 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph. D., v. r. předsedkyně senátu