Entscheidungsdetail

29 Cdo 2067/2012

Gericht: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2067.2012.1
Datum: 31.07.2012
Textstatus: Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

29 Cdo 2067/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce FANI TRADE s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Přívozu, Jirská 418/34, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25392514, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Českobratrská 2, villa Antonia, PSČ 702 00 proti žalovanému JUDr.

P. F. , advokátu, , jako insolvenčnímu správci dlužnice E. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 1/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. P. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 2763/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2012, č. j. 11 Cmo 1/2011-108, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 1. července 2011, č. j. 31 Cm 1/2009-81, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „ insolvenční soud “) žalobu, kterou se žalobce (FANI TRADE s. r. o.) domáhal vůči žalovanému ( insolvenčnímu správci dlužnice E. P.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j.

11 Cmo 1/2011-108, potvrdil rozsudek insolvenční ho soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Dovolatel dovoláním výslovně napadá oba výroky napadeného rozhodnutí. V rozsahu, v němž dovolání takto směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu i ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolací řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn.

29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, může být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu ustanovení § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), jak jej podal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2006“), konkrétně na závěru, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva.

Dovolání je polemikou s tímto závěrem. V argumentech obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud nevidí důvod ke změně rozhodovací praxe, kterou ustálil právě rozsudkem velkého senátu (R 45/2006). Poukaz dovolatele na jiný názor vyjádřený v rozhodnutí (jde o usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 1276/2005, je v této souvislosti zjevně nepřípadný, jelikož pomíjí sjednocující roli rozhodnutí velkého senátu, plynoucí z ustanovení § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a přehlíží skutečnost, že (jak se podává z důvodů R 45/2006), posledně označené rozhodnutí patřilo k těm, s nimiž se R 45/2006 výslovně vypořádalo.

Dovolatelův odkaz na důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (jenž má nabýt účinnosti 1. ledna 2014) je pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenný, když je zjevné, že budoucí právní úprava téhož institutu (v § 2040) nemůže být důvodem ke změně výkladu podaného ke stávajícímu znění občanského zákoníku. Napadené rozhodnutí je se závěry obsaženými v R 45/2006 v souladu, přičemž jde o závěry, z nichž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu po přijetí R 45/2006 konstantně vychází. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn.

30 Cdo 3026/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 2131/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 33 Cdo 1683/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 318/2007; 33 Cdo 750/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn.

28 Cdo 3058/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 30 Cdo 5388/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3674/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 33 Cdo 2712/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 33 Cdo 1886/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 33 Cdo 2783/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2010, sp. zn. 30 Cdo 1921/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn.

33 Cdo 4246/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 4447/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 4395/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 33 Cdo 344/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 4228/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2306/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 2103/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn.

29 Cdo 2129/2009, uveřejněný pod číslem 11/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2011, sp. zn. 30 Cdo 1297/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010, uveřejněný pod číslem 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2881/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012, sp. zn.

30 Cdo 1971/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 784/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 2735/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 814/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 827/2012 a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 1374/2010. Výklad obsažený v R 45/2006 přitom neměl za odporující ústavnímu pořádku České republiky ani Ústavní soud.

Srov. např. usnesení ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. II. ÚS 2686/09, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1254/2007 nebo usnesení ze dne 12. května 2010, sp. zn. I. ÚS 2725/09, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1386/2007. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2012 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu