Suchen
Zurück zu den Ergebnissen

Entscheidungsdetail

33 Cdo 821/2011

Gericht
Nejvyšší soud
ECLI
ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.821.2011.1
Datum
20.10.2011
Textstatus
Volltext verfügbar

Die Entscheidungstexte werden in der tschechischen Originalfassung angezeigt.

33 Cdo 821/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Z. H. , zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalovaným 1) J. H. a 2) P. H. , zastoupeným JUDr. Drahomírem Růčkou, advokátem se sídlem v Broumově, Máchova 187, o zaplacení částky 605.172,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn.

4 C 123/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. září 2009, č. j. 20 Co 215/2009-155, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. dubna 2009, č. j. 4 C 123/2007-128, zamítající její žalobu o zaplacení částek 400.000,- Kč a 205.172,50 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst.

1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“, a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst.

2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Bez významu jsou tudíž výhrady žalobkyně vůči závěrům, že neprokázala postupné darování částky 400.000,- Kč žalovaným ani že jim za účelem koupě domu předala vedle částky 30.000,- Kč ještě 15.300,- Kč, neboť vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst.

1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že žaloba o vrácení daru a vydání bezdůvodného obohacení je v tomto rozsahu důvodná.

Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění. Způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou ani další dovolací námitky, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalobkyně vytkla odvolacímu soudu nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že jí žalovaní pronajali ve svém domě neexistující byt.

Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění. Způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou ani další dovolací námitky, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalobkyně vytkla odvolacímu soudu nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že jí žalovaní pronajali ve svém domě neexistující byt.

Namítá-li nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud správně vyhodnotil provedené důkazy a uvěřil její skutkové verzi (že byt popsaný ve smlouvě ze dne 20. 6. 2004 v domě č. p. 93 neexistuje), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, tj. že nájemní smlouva ze dne 20. 6. 2004 je neplatná, a na vztahy účastníků řízení tak nemůže dopadat § 667 obč. zák. Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl [§ 243b odst.

5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 20. října 2011 JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu
33 Cdo 821/2011 – Nejvyšší soud | Lukiora Lex