Detail rozhodnutí
IV.ÚS 2510/23 #1
- Soud
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2023:4.US.2510.23.1
- Datum
- 30. 10. 2023
- Stav textu
- plný text dostupný
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2510/23 ze dne 30. 10. 2023 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky CD Trade Group s. r. o., sídlem Malostranské náměstí 36/22, Praha 1 - Malá Strana, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem, sídlem Branická 659/107, Praha 4 - Braník, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2023 č. j. 2 As 262/2022-36 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2022 č. j. 15 A 45/2020-68, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České obchodní inspekce, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se bránila proti rozhodnutí vedlejší účastnice, kterým částečně změnila a částečně potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce - Inspektorátu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu. Ten uznal žalobkyni vinnou ze spáchání tří přestupků na úseku ochrany spotřebitele a uložil jí úhrnnou pokutu ve výši 80 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou. 3. Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti předepsané zákonem o Ústavním soudu, neboť nebyla přiložená plná moc v souladu s § 30 a násl. tohoto zákona. Proto byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy a upozorněna na následky jejich neodstranění. Plnou moc právní zástupce stěžovatelky doručil dne 23. 10. 2023. 4. Ústavní soud následně zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. 5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc. 6. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena do datové schránky dne 22. 9. 2023. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu jí byl doručen dne 21. 7. 2023. I to by již znamenalo, že stěžovatelka ústavní stížnost podala den po uplynutí lhůty. Ústavní soud navíc ověřil dotazem k Nejvyššímu správnímu soudu, kdy byl rozsudek Nejvyššího správního soudu doručen stěžovatelce (právnímu zástupci stěžovatelky), a zjistil z poskytnuté doručenky, že se tak stalo již dne 28. 6. 2023. K témuž dni rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci, jak plyne z údajů dostupných ve vyhledavači judikatury na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, to znamená, že rozsudek byl doručen dne 28. 6. 2023 všem účastníkům řízení před Nejvyšším správním soudem. Rozhodnutí o posledním opravném prostředku bylo doručeno stěžovatelce dokonce dříve, než sama uvádí v ústavní stížnosti. Lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu tak marně uplynula již dne 28. 8. 2023. Ústavní stížnost byla tedy každopádně podána opožděně. 6. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena do datové schránky dne 22. 9. 2023. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu jí byl doručen dne 21. 7. 2023. I to by již znamenalo, že stěžovatelka ústavní stížnost podala den po uplynutí lhůty. Ústavní soud navíc ověřil dotazem k Nejvyššímu správnímu soudu, kdy byl rozsudek Nejvyššího správního soudu doručen stěžovatelce (právnímu zástupci stěžovatelky), a zjistil z poskytnuté doručenky, že se tak stalo již dne 28. 6. 2023. K témuž dni rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci, jak plyne z údajů dostupných ve vyhledavači judikatury na webových stránkách Nejvyššího správního soudu, to znamená, že rozsudek byl doručen dne 28. 6. 2023 všem účastníkům řízení před Nejvyšším správním soudem. Rozhodnutí o posledním opravném prostředku bylo doručeno stěžovatelce dokonce dříve, než sama uvádí v ústavní stížnosti. Lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu tak marně uplynula již dne 28. 8. 2023. Ústavní stížnost byla tedy každopádně podána opožděně. 7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2023 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka