Detail rozhodnutí

I.ÚS 1842/21 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.1842.21.1
Datum: 30. 7. 2021
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1842/21 ze dne 30. 7. 2021

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Věry Mitrové, zastoupené JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou se sídlem kpt. Jaroše 510, Kadaň, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 61/2020-293 ze dne 25. 3. 2021, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl.

36 odst.

1 a čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku III., kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

V ústavní stížnosti uvádí, že spolu s ústavní stížností podala též dovolání proti výroku I. a) napadeného rozsudku v části, v níž byl změněn výrok I. prvoinstančního rozsudku tak, že žaloba na zaplacení částky 45 904,- Kč se zamítá, a výroku I. b) napadeného rozsudku.

Proti výrokům II. a III. stěžovatelka dovolání nepodala, protože je podle jejího názoru proti těmto výrokům, s odkazem na § 238 odst.

1 písm. h) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř."), dovolání nepřípustné.

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud přerušil řízení o ústavní stížnosti do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatelky, neboť v daném dovolacím řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.

3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst.

4).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.

Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Novelou provedenou zákonem č.

296/2017 Sb., kterou došlo ke změně občanského soudního řádu a jež nabyla účinnosti ke dni 30.

2017, opravdu došlo k rozšíření důvodů nepřípustnosti dovolání i proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Toto ustanovení je však třeba vykládat tak, že dovolání není proti výroku o nákladech řízení přípustné tehdy, pokud dovolatel napadne dovoláním výhradně výrok o nákladech řízení.

Podle ustanovení § 243e odst.

2 o. s. ř. totiž platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně.

Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá.

Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát.

Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok.

I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle § 243d o. s. ř. obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení (§ 243c o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.).

Uvedenému postupu nebrání skutečnost, že stěžovatelka výroky Krajského soudu v Ústí nad Labem o nákladech řízení nenapadla dovoláním, byť tak učinit mohla a měla, a nevyčerpala procesní možnosti, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.

V případech, kdy je na napadeném výroku závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen, není dovolací soud vázán rozsahem dovolacího návrhu (§ 242 odst.

2 o. s. ř.).

Pokud je tedy dovoláním napaden výrok ve věci samé, výrok o nákladech bude sdílet osud výroku hlavního a v závislosti na něm se také bude měnit.

Za procesní situace, kdy stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu ve věci samé, Ústavní soud nemůže již nyní přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků, neboť by nepřípustně předjímal rozhodování Nejvyššího soudu.

K samotné podstatě věci by se nemohl vyjádřit, avšak při posuzování nákladů řízení nelze pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení v meritu věci, od které se odvíjí otázka nákladů řízení (srov. usnesení sp. zn.

II.

ÚS 2075/18 a další).

Nadto Ústavní soud vyzdvihuje, že při rozhodování o nákladech řízení je maximálně zdrženlivý, neboť ve většině případů nemůže rozhodnutí o nákladech řízení doznat takové míry protiústavnosti, aby to opodstatňovalo kasační zásah Ústavního soudu (srov. sp. zn.

II.

ÚS 1700/18 ,

III. ÚS 941/19

III. ÚS 1844/19

II. ÚS 3712/19

). Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její předčasnost stěžovatelku nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti z důvodů zde uvedených není možné vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přerušení řízení před Ústavním soudem. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2021 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj