Detail rozhodnutí

II.ÚS 3942/19 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2020:2.US.3942.19.1
Datum: 1. 7. 2020
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 3942/19 ze dne 7. 1. 2020

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti K. H., t. č. Věznice Rapotice, Náměšť nad Oslavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2018 sp. zn. 8 To 178/2018 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. března 2018 č. j. 5 T 20/2018-125, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 3.

12.

2019 předaným k poštovní přepravě dne 9.

12.

2019, označeným jako "stížnost pro porušení zákona ve všech věcech týkajících se celého případu", se stěžovatel s tvrzením o porušení pravidel spravedlivého procesu domáhal zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v jeho trestní věci.

Stěžovatel tvrdil, že je nevinen, namítl konkrétní pochybení v postupu policejního orgánu v průběhu přípravného řízení a chybné hodnocení důkazů v řízení před soudem, uvedl, že Městský soud v Brně při rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení nepostupoval v souladu se zákonem a vyjádřil pochybnosti o jeho nestrannosti.

V závěru podání stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud "jeho žádost prozkoumal".

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti postrádal řadu náležitostí kladených na něj zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanoveních § 30, § 34 a § 72, tj. dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla přiložena rozhodnutí o posledním opravném prostředku, zejména však stěžovatel nedoložil právní zastoupení zvláštní písemnou plnou mocí.

Ústavní soud však netrval na odstranění vady návrhu, neboť to s ohledem na následující zjištění nepovažoval za efektivní.

Ústavní soud z příloh připojených k podání ověřil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23.

2018 č. j.

5 T 20/2018-125, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.

2018 sp. zn.

8 To 178/2018 byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst.

1 tr. zákoníku.

Podle veřejně dostupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) byla věc pravomocně ukončena dnem 2.

2018.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst.

1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.

3).

Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí.

Ustanovení § 75 odst.

1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

Ve svém stanovisku ze dne 4.

2014, sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

38/14, publikovaném pod č.

40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.

Jak vyplynulo z veřejně dostupné databáze soudních řízení, jakož i příloh připojených k návrhu na zahájení řízení, stěžovatel v předmětné trestní věci dovolání nepodal, a proto je ústavní stížnost proti shora označeným rozhodnutím trestních soudů nutno považovat za nepřípustnou.

Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení, neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohl ničeho změnit.

Pokud stěžovatel namítl porušení pravidel řádného procesu v souvislosti s rozhodnutím Městského soudu v Brně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (usnesení ze dne 13.

2019 č. j.

5 T 20/2018-271), resp. rozhodnutím o nevyloučení příslušné předsedkyně senátu z projednávání věci odsouzeného stěžovatele vedené pod sp. zn.

5 T 20/2018 (usnesení ze dne 10.

2019 č. j.

5 T 20/2018-281), Ústavní soud ověřil, že stížnosti stěžovatele proti oběma usnesením Městského soud v Brně zamítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.

2019 č. j.

8 To 255/2019-293 a usnesením ze dne 23.

2019 č. j.

8 To 254/2019-289, obě tato usnesení byla stěžovateli doručena dne 22.

2019.

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím trestních soudů o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a o nevyloučení příslušné předsedkyně senátu z projednávání věci stěžovatele uplynula dnem 22.

10.

2019.

Byla-li ústavní stížnost proti nim směřující podána k poštovní přepravě až dne 9.

12.

2019, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem.

Ani v tomto případě Ústavní soud nepovažoval za efektivní vyzývat stěžovatele k zajištění právního zastoupení, neboť bylo zřejmé, že věcný přezkum napadených usnesení je vyloučen.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, zčásti podle § 43 odst.

1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2020 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka