Detail rozhodnutí

I.ÚS 891/20 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.891.20.1
Datum: 4. 7. 2020
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 891/20 ze dne 7. 4. 2020

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, proti usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 29/2020 ze dne 30. 1. 2020, Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 1985/2019-14 ze dne 6. 1. 2020 a č. j. 70 Nt 4252/2019-23 ze dne 10. 1. 2020, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 1. 2020 ponechal stěžovatele ve vazbě, usnesením ze dne 10. 1. 2020 zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, nepřijal nabídku třetí osoby za další chování stěžovatele a nepřijal ani jeho písemný slib. Krajský soud v Brně (dále jen „stížnostní soud“) zamítl stížnost stěžovatele proti oběma usnesením soudu prvního stupně.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), rekapituluje okolnosti svého vazebního stíhání, zahájeného pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku. Ode dne 18. 6. 2019 byl stěžovatel stíhán vazebně z důvodů § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu; vazební důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul dne 18. 9. 2019. Dne 23. 12. 2019 navrhl státní zástupce ponechání stěžovatele ve vazbě, ten požádal o propuštění z vazby a připojil písemný slib, příslib zaměstnání, záruku zaměstnavatele, nájemní smlouvu, potvrzení o spolupráci s terapeutickou společnostní, navrhl elektronickou detekci své osoby a dohled probačního úředníka.

3. Stěžovatel se vyjadřuje k oběma vazebním důvodům a je přesvědčen, že nebyly naplněny. Ve vztahu k tzv. vazbě útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu odmítá tvrzení soudu prvního stupně o hrozbě vysokým trestem (kolem osmi let). Podle stanoviska Nejvyššího soudu č. j. 15 Tdo 1003/2012-38 ze dne 27. 2. 2013 je předpokladem velkého rozsahu, a tedy citovaného vysokého trestu [§ 283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku], množství THC okolo 10 000 g; stěžovatel je však i podle soudu prvního stupně stíhán pro nakládání s cca 400 g marihuany. Jako osobě trestně zachovalé proto za dané situace nemůže hrozit trest v uvedené výši. Například podle nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3294/09 ze dne 17. 5. 2011 (N 93/61 SbNU 447), sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014 (N 146/74 SbNU 241), není hrozba vysokým trestem sama o sobě důvodem pro ponechání obviněného ve vazbě. Obecné soudy dále neuvedly konkrétní okolnosti, pro které by hrozba útěku stěžovatele byla reálná, zdržuje-li se již od roku 2004 v B. a s přítelkyní má nezměněné trvalé bydliště již více než 3 roky. Stěžovatel se nadto ke svému závadnému jednání doznává, získal nad ním náhled, i orgány činné v trestním řízení konstatovaly, že drogu vyráběl převážně pro svou vlastní potřebu a jen část své produkce daroval nebo prodával. Ani soud prvního stupně, ani stížnostní soud se nevyjádřily, proč nepovažují navrženou elektronickou detekci stěžovatele za nedostatečnou náhradu jeho vazby.

4. K nedůvodnosti tzv. vazby předstižné [§ 67 písm. c) trestního řádu] poukazuje na svoji spolupráci s terapeutickou společností, která potvrzuje možnost ambulantního řešení jeho problému, a má za to, že již pobyt ve vazbě byl pro něj dostatečným ponaučením. Současně poukazuje na (hlavního) spoluobviněného, který již byl z vazby propuštěn; rovněž v této nerovnosti přístupu k jednotlivým obviněným stěžovatel spatřuje zásah do svých zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5, 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a navrhuje Ústavnímu soudu napadená usnesení zrušit.

5. Zásah Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé, vykazovaly by znaky svévole či měly reálně negativní dopad na ústavně zaručená práva.

6. Z napadených rozhodnutí soudu prvního stupně se podává, že stěžovatel je stíhán společně s dalšími osobami, přičemž část jeho „produkce“ měla směřovat rovněž na Slovensko; pro objasnění tamního rozsahu stíhané trestné činnosti orgány činné v trestním řízení vyžádaly pomoc cestou mezinárodní justiční spolupráce. Jak je patrné i z ústavní stížnosti, pouze a jen k „mezinárodnímu“ prvku trestné činnosti se stěžovatel nedoznal, v ostatním s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Stejně i stížnostní soud poukázal na skutečnost, že stěžovatel je cizí státní příslušník, jehož vazby na místo jeho trestního stíhání nelze považovat za dostatečně pevné, zejména byl-li jeho příjem z pěstování marihuany podstatný, a proto příslib zaměstnání (recepční s příjmem 24 000 Kč za měsíc), nájemní smlouvu do 31. 3. 2020, záruku třetí osoby ani potvrzení o spolupráci s terapeutickou společností, nepovažovaly obecné soudy za dostatečné záruky pro nahrazení vazby. Vzhledem k předpokládanému pokračování v trestné činnosti pak nemohl být dostačující dohled probačního úředníka ani elektronická kontrola stěžovatele.

7. Z napadených rozhodnutí je rovněž patrné, že námitky užité již ve stížnosti jsou shodné s námitkami v ústavní stížnosti; stěžovatel je jen opakuje, přestože se jimi nejméně stížnostní soud zabýval a vypořádal se s nimi. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za dostatečně odůvodněná, vyplývá-li z nich, že hrozba vysokým trestem není jediným důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě, a proto není odkaz na judikaturu Ústavního soudu případný. Pokračuje-li vyšetřování trestné činnosti a není-li ani znám rozsah stěžovatelovy produkce na Slovensko, je předčasné hodnotit, je-li obvinění podle § 283 odst. 1 a 3 písm. c) trestního zákoníku adekvátní. Takový úkol přísluší soudu v řízení po podání obžaloby – k tomu má napomoci citované stanovisko Nejvyššího soudu, které naplňuje terminologii trestního zákoníku konkrétními hodnotami (konkrétním množstvím drogy). Kvantifikace celkového množství obchodované drogy (některým z obviněných) není úkolem soudu rozhodujícího o vazbě, soud v tomto řízení nepřezkoumává správnost usnesení o zahájení trestního stíhání, ale na základě konkrétních okolností prověřuje důvodnost podezření. Zda odpovídají skutková zjištění příslušné právní kvalifikaci, bude přezkoumávat soud v řízení ve věci samé.

8. Ve vazebním řízení obecné soudy ověřily, že jde o organizovanou trestnou činnost, páchanou více osobami po delší dobu a ve velkém rozsahu. Posouzení těchto okolností trestní řád ukládá obecnému soudu, který může vzít do vazby (ponechat ve vazbě) jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny), soud prvního stupně tak učinil ve vazebním zasedání 6. 1. 2020 (v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny). Stěžovatel měl možnost osobně soudu sdělit své důvody pro propuštění z vazby i nechat vydané rozhodnutí přezkoumat stanoveným stížnostním soudem; nebyl tedy zkrácen v právu na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani v právu na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutím o ponechání ve vazbě lze chápat, nezakládá ale sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, zejména pokud postupovaly obecné soudy v souladu s ústavním pořádkem i zákony a svá rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnily.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. dubna 2020 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu