Detail rozhodnutí

III.ÚS 3928/18 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:3.US.3928.18.1
Datum: 31. 5. 2019
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3928/18 ze dne 31. 5. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Hany Pavlů, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5379/2017, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 3.

12.

2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelkou sepsaná ústavní stížnost, jejíž součástí byla také žádost o poskytnutí lhůty k odstranění vad podané stížnosti.

Ústavní soud stěžovatelku výzvou ze dne 29.

2019 poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti.

Stěžovatelka byla především upozorněna, že každá ústavní stížnost musí být sepsána advokátem a doložena jeho plnou mocí, ve které je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem - viz § 30 odst.

1 a § 31 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatelka byla současně vyzvána k odstranění vad podání, k čemuž jí byla stanovena lhůta třiceti dnů od doručení výzvy k odstranění vad.

Dále ji Ústavní soud poučil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude ve smyslu § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Z doručenky je patrné, že tato výzva byla stěžovatelce doručena dne 4.

2019.

Dne 4.

2019 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad stížnosti, ze které vyplývá, že stěžovatelka se s žádostí o určení advokáta obrátila na Českou advokátní komoru, avšak o její žádosti prozatím nebylo rozhodnuto.

Sdělením ze dne 6.

2019 Ústavní soud stěžovatelce lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti prodloužil, a to do 27.

2019.

Toto sdělení bylo stěžovatelce doručeno dne 11.

2019.

Dne 26.

2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno "Sdělení k otázce nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - žádost o přerušení řízení nebo poskytnutí speciální lhůty".

Stěžovatelka v tomto podání informuje, že Česká advokátní komora vydala rozhodnutí, dle kterého se k žádosti stěžovatelky ze dne 5.

2019 advokát k poskytnutí právní služby neurčuje.

Toto rozhodnutí dle stěžovatelky není úkonem nezávislého a nestranného orgánu, ale zneužitím moci ze strany České advokátní komory.

Stěžovatelka uvádí, že proti tomuto rozhodnutí České advokátní komory podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze a žádá, aby Ústavní soud vyčkal na rozhodnutí o této otázce a řízení o ústavní stížnosti za tímto účelem přerušil, popřípadě určil speciální lhůtu ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem.

Z rozhodnutí České advokátní komory ze dne 6.

2019 vyplývá, že stěžovatelce nebyl určen advokát k poskytnutí právní služby podle § 18c zákona č.

85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii").

Česká advokátní komora v rozhodnutí vyložila, že ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6.

2018, sp. zn.

30 Cdo 5379/2017, bylo dovolací řízení zastaveno proto, že stěžovatelka podala dovolání bez zastoupení advokátem, přestože v minulosti byla ke splnění této podmínky opakovaně vyzývána a s nutností zastoupení advokátem v dovolacím řízení tak musela být obeznámena.

S ohledem na výrok a odůvodnění předmětného usnesení Česká advokátní komora dovodila, že ústavní stížnost, v souvislosti se kterou stěžovatelka o určení advokáta žádala, nemůže být úspěšná, neboť se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle § 18c odst.

5 zákona o advokacii.

Současně Česká advokátní komora upozornila, že stěžovatelka byla účastníkem řízení o určení advokáta dle zákona o advokacii již ve 107 případech a v 93 případech jí byl advokát k poskytnutí právní služby také určen.

Dle přesvědčení České advokátní komory by se počet stěžovatelkou vedených soudních řízení již dal podřadit pod pojem sudičství, avšak k takovému jednání by institut určeného advokáta být používán neměl, přičemž úlohou České advokátní komory je také dohlížet na to, aby ze strany žadatelů nedocházelo k neúměrnému zneužívání práva na bezplatnou právní pomoc.

Dle České advokátní komory tedy stěžovatelka neprokázala splnění podmínek dle § 18 odst.

2 a 18c odst.

5 zákona o advokacii, s nimiž by byl spojen vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby, a její žádosti proto vyhověno nebylo.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je vždy třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.

Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami.

Stěžovatelka především není zastoupena advokátem a v návrhu také chybí ústavněprávní argumentace vztahující se k ústavní stížností napadenému usnesení Nejvyššího soudu (§ 30 odst.

1, § 31 odst.

2, § 34 odst.

1 zákona o Ústavním soudu).

Přestože byla stěžovatelka prostřednictvím výzvy Ústavního soudu poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, vytýkané vady ve stanovené (prodloužené) lhůtě neodstranila a k jejich odstranění nedošlo ani do dnešního dne.

Podání stěžovatelky tak i nadále trpí neodstraněnými vadami a nelze je považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že k zastoupení v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelce nebyl určen advokát Českou advokátní komorou.

Důvody pro přerušení řízení v daném případě Ústavní soud neshledal, stejně jako nenalezl důvody pro určení speciální lhůty ke splnění podmínky povinného zastoupení advokátem.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle citovaného ustanovení a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2019 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu