Detail rozhodnutí

I.ÚS 3858/18 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.3858.18.1
Datum: 3. 12. 2019
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 3858/18 ze dne 12. 3. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. M., zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem Ostrava, Stodolní 741/15, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Okresního státního zastupitelství v Bruntále ve věci č. j. ZN 8530/2016, Krajského státního zastupitelství v Ostravě ve věci sp. zn. 1 KZN 3599/2016 a Nejvyššího státního zastupitelství ve věci sp. zn. 1 NZN 415/2018-23, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na čl.

2 odst.

2 a čl.

36 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem označených státních zastupitelství spočívajícím v pouhém vyrozumění stěžovatelky v uvedených věcech došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a aby Ústavní soud zakázal těmto orgánům její základní práva porušovat.

Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z ustanovení § 72 odst.

5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.

V posuzované věci stěžovatelka podala dne 4.

11.

2016 k Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, kterého se podle jejího názoru měla dopustit J.

P., soudkyně Okresního soudu v Bruntále.

Dne 30.

11.

2016 byla stěžovatelka státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Bruntále vyrozuměna, že v jednání uváděném v jejím podání nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a že z tohoto důvodu bylo její podání podle § 16a odst.

4 zák. č.

283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství") bez dalšího opatření založeno.

Vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5.

2017 sp. zn.

1 KZN 3599/2016 byla stěžovatelka informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Bruntále byl jako nedůvodný odložen.

Vyrozuměním státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9.

2018 sp. zn.

1 NZN 415/2018-23 byla poté stěžovatelka informována, že nejvyšší státní zástupce na základě jejího podnětu nevyužil svého oprávnění podle § 12 odst.

3 zákona o státním zastupitelství a nenařídil kontrolu skončené věci.

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy se stěžovatel domáhá zahájení trestního stíhání vůči určité osobě, resp. ochrany svého práva na účinné vyšetřování, je účinným posledním procesním prostředkem ochrany práva žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství (srov. např. nález sp. zn.

ÚS 1565/14 či usnesení sp. zn.

III.

ÚS 2903/15 ).

Jak bylo uvedeno, stěžovatelka tento prostředek ochrany využila a o negativním vyřízení svého podnětu k výkonu dohledu byla informována uvedeným vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5.

2017 sp. zn.

1 KZN 3599/2016.

Lhůta k podání ústavní stížnosti tak již skončila v roce 2017.

I kdyby však Ústavní soud - čistě hypoteticky - považoval za poslední prostředek ochrany práva podnět stěžovatelky nejvyššímu státnímu zástupci k nařízení kontroly skončené věci podle § 12 odst.

3 zákona o státním zastupitelství, je třeba konstatovat, že vyrozumění státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9.

2018 sp. zn.

1 NZN 415/2018-23 o negativním vyřízení podnětu bylo stěžovatelce doručeno dne 16.

2018, jak sama v ústavní stížnosti uvádí.

Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 23.

11.

2018.

Je tedy zjevné, že i v tomto případě by ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019 JUDr.

Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj