Detail rozhodnutí

I.ÚS 2981/19 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.2981.19.1
Datum: 29. 10. 2019
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2981/19 ze dne 29. 10. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti O. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Ostrava, Janáčkova 1089/20, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2019 č. j. 6 To 69/2018-444 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2019 č. j. 4 T 223/2013-409, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Bruntále, kterým bylo podle § 86 odst.

1 trestního zákoníku rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem téhož soudu ze dne 20.

2015 č. j.

4 T 223/2013-270.

Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Bruntále.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl.

8, čl.

36 odst.

1, čl.

39 a čl.

40 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel namítá, že se trestní soudy nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou a v rozporu s § 2 odst.

5 trestního řádu nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Podle jeho názoru pouze formalisticky hodnotily, že byl ve zkušební době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě odsouzen za nový trestný čin, a to za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst.

1 písm. a) trestního zákoníku, přičemž nepřihlédly k tomu, že se tohoto trestného činu dopustil kvůli svému mylnému přesvědčení o uplynutí dříve uloženého zákazu řízení motorových vozidel.

Trestní soudy se tedy měly zabývat tím, zda se této nové trestné činnosti dopustil úmyslně.

Uvádí, že Okresní soud v Bruntále použil ze zprávy Probační a mediační služby pouze ty pasáže, které svědčily v jeho neprospěch, a nezohlednil skutečnosti prokazující, že s probačním úředníkem spolupracoval a snažil se dát si své záležitosti "do pořádku".

Rozporuje též některé konkrétní části zprávy probační úřednice o průběhu výkonu dohledu.

Krajskému soudu v Ostravě vytýká, že uvedené nedostatky nenapravil.

Trestní soudy se podle stěžovatele nedostatečně zabývaly jeho námitkami a nevypořádaly se s nimi.

Závěr trestních soudů, že 17 záznamů v trestním rejstříku vypovídá o tom, že uložené tresty na něj neměly žádný vliv, je podle něj vyvracen tím, že se poslední trestné činnosti dopustil v roce 2013.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Protože námitky stěžovatele směřují výhradně proti nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody (resp. proti tomu, že nebylo rozhodnuto o výjimečném ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti), musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn.

II.

ÚS 455/05 či usnesení sp. zn.

IV.

ÚS 1124/09 ), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl.

90 Ústavy a čl.

40 odst.

1 Listiny).

Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu.

Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí.

K takové situaci však v daném případě nedošlo.

Ústavní soud musí v prvé řadě odmítnout námitku stěžovatele, že trestní soudy formalisticky posuzovaly jeho odsouzení za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst.

1 písm. a) trestního zákoníku, když nepřihlédly k tomu, že se tohoto činu dopustil v důsledku údajné nevědomosti o trvajícím zákazu řízení motorových vozidel.

Okresní soud v Bruntále v napadeném usnesení na č. l.

2 uvedl, že podle evidenční karty řidiče bylo stěžovateli uloženo hned několik zákazů řízení, přičemž jejich předpokládaný konec připadá až na 6.

2023.

Tento soud proto neuvěřil tvrzení stěžovatele o jeho omylu ohledně konce zákazu řízení motorových vozidel.

Ústavní soud k tomu dodává, že otázka, zda se stěžovatel dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst.

1 písm. a) trestního zákoníku v důsledku omylu, měla být předmětem posuzování v rámci trestního řízení před Okresním soudem v České Lípě, v němž byl za tento trestný čin odsouzen.

Pro Okresní soud v Bruntále, který rozhodoval o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem osvědčil, bylo závazné rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě, že se stěžovatel ve zkušební době dopustil úmyslného trestného činu.

Z napadeného usnesení Okresního soudu v Bruntále také zřetelně vyplývá, že Probační a mediační služba hodnotila průběh výkonu dohledu nad stěžovatelem během zkušební doby negativně (srov. č. l.

2 napadeného usnesení).

Probační úřednice ve své zprávě výslovně uvedla, že nařízený dohled svůj účel nesplnil.

Ze stejného závěru pak vycházel Okresní soud v Bruntále při rozhodování o nařízení výkonu trestu (srov. č. l.

3 napadeného usnesení), takže je zřejmé, že obsah zprávy Probační a mediační služby nijak nezkresloval.

Za opodstatněný a dostatečně odůvodněný považuje Ústavní soud i závěr trestních soudů o nesplnění podmínek pro výjimečné ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti podle § 86 odst.

1 trestního zákoníku.

Krajský soud v Ostravě výstižně shrnul důvody pro tento závěr na č. l.

2-3 napadeného usnesení, když připomněl, že kromě pravomocného odsouzení stěžovatele za další trestný čin spáchaný ve zkušební době (přičemž se navíc jednalo o speciální recidivu, kdy se dopustil obdobné trestné činnosti, za níž byl podmíněně odsouzen s dohledem) a negativního hodnocení ze strany Probační a mediační služby, nelze ohlédnout od skutečnosti, že má stěžovatel v rejstříku trestů již 17 záznamů, přičemž se ve zkušební době navíc dopustil i úmyslného přestupku.

Ústavní soud tedy nesdílí přesvědčení stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a nezabývaly se jeho námitkami.

Z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývají racionální a logické důvody, na jejichž základě dospěly k přesvědčení, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život a neexistují žádné výjimečné důvody pro ponechání podmíněného odsouzení s dohledem v platnosti.

Ústavní soud tak neshledal žádné, natož pak extrémní vybočení ze zákonných kritérií pro nařízení výkonu trestu odnětí svobody.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2019 JUDr.

David Uhlíř, v. r. předseda senátu