Detail rozhodnutí

I.ÚS 2286/19 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.2286.19.1
Datum: 21. 10. 2019
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2286/19 ze dne 21. 10. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Jámě 1, proti jinému zásahu spočívajícímu v nečinnosti Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 7/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na čl.

8 odst.

1 a 2 a čl.

39 Listiny základních práv a svobod a čl.

5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá, aby Ústavní soud "této ústavní stížnosti vyhověl" a aby "svým dalším rozhodnutím uložil Městskému soudu v Praze započíst stěžovateli dobu strávenou v panamské vazbě do jeho současného výkonu trestu odnětí svobody".

V ústavní stížnosti zároveň uvádí, že směřuje "proti stanoviskům Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 28.

11.

2018, 26.

2019 a 31.

2019 vydaných pod č. j.

MSP-1118/2018-MOT-T/2, 4 a 6 a proti stanovisku Městského soudu v Praze ze dne 22.

2019 vydaného vyšším soudním úředníkem pod sp. zn.

4 T 7/2008 - k zápočtu vazby v cizině".

Protože uvedenými stanovisky Ministerstva spravedlnosti a vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze bylo stěžovateli sděleno, že nejsou splněny podmínky stanovené § 93 odst.

1 trestního zákoníku pro započítání vazby do trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, přičemž stěžovatel se v petitu ústavní stížnosti i v jejím odůvodnění domáhá, aby k započtení vazby do uloženého trestu odnětí svobody došlo, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost tak, že směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který spočívá v nečinnosti Městského soudu v Praze ohledně vydání rozhodnutí o započtení vykonané vazby do uloženého trestu.

Podle ustanovení § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Z ustanovení § 72 odst.

5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.

V nyní projednávané věci stěžovatel za okamžik rozhodující pro počátek běhu zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti považuje doručení posledního stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 31.

2019.

S tímto názorem se však Ústavní soud nemůže ztotožnit.

O započítání vazby do uloženého trestu totiž podle § 334 trestního řádu rozhoduje výhradně soud, resp. předseda senátu.

Ministerstvu spravedlnosti trestní řád v této souvislosti nepřiznává žádnou roli, tudíž ani jeho stanoviskům či jiným formám vyjádření v tomto ohledu nelze přiznat žádný právní význam.

Za okamžik, kdy se stěžovatel dozvěděl o údajném zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy o tom, že Městský soud v Praze neprovede započtení vazby do uloženého trestu, jak se stěžovatel domáhal, je proto třeba považovat okamžik, kdy mu bylo doručeno vyrozumění vydané vyšší soudní úřednicí Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2019 sp. zn.

4 T 7/2008 označené jako "Sdělení k žádosti - zápočet vazby v cizině".

Právě tímto vyrozuměním byl stěžovatel seznámen s tím, že nejsou splněny podmínky pro započítání vazby do trestu odnětí svobody a o započítání vazby do uloženého trestu odnětí svobody tedy nebude rozhodováno.

Podle sdělení Mgr.

Hany Kováříkové, vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze, bylo uvedené vyrozumění doručeno stěžovateli dne 4.

2019.

Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 11.

2019.

Je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2019 JUDr.

Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj