Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 30/17 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:Pl.US.30.17.1
Datum: 17. 10. 2017
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 30/17 ze dne 17. 10. 2017 Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Čapský a Jeschkeová proti ČR a Heldenburgovi proti ČR

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci nezletilého Mojmíra Václava Koláře, zastoupeného otcem Ing. Pavlem Kolářem a matkou Mgr. Yvettou Radimeckou, a Pavla Koláře, právně zastoupených JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Hasičská 551/52, o návrhu na povolení obnovy řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou IV. ÚS 1118/16, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se domáhají podle ustanovení § 119 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení ve věci, v níž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21.

2016, sp. zn.

IV.

ÚS 1118/16 , jejich stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Navrhovatelé se v původním řízení domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.

2016, č. j.

26 Cdo 2862/2015-947, a rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 29.

2015, č. j.

64 Co 184/2014-521, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6.

2014, č. j.

28 C 22/2008-639.

Předmětem původního řízení byla ústavnost rozhodování soudů ve věci náhrady za nucené omezení vlastnického práva státní regulací nájemného.

Navrhovatelé svůj návrh opírají o rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9.

2017, č.

25784/09 a č.

36002/09 (Čapský a Jeschkeová proti České republice) a č.

65546/09 (Heldenburgovi proti České republice); tvrdí, že i navrhovatelé byli nepřípustně a protiústavně omezeni v užívání svého majetku.

Navrhovatelé dovozují, že návrh na obnovu řízení podle § 119 zákona o Ústavním soudu je přípustný, usnesení ze dne 21.

2016, sp. zn.

IV.

ÚS 1118/16 , je podle nich v rozporu s citovanými rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva, a proto navrhují, aby Ústavní soud obnovu řízení povolil a poté zrušil i své usnesení ze dne 21.

2016, sp. zn.

IV.

ÚS 1118/16 .

Podle čl.

87 odst.

1 písm. i) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, nelze-li je provést jinak.

Procesní postup Ústavního soudu je upraven v ustanoveních § 117 až 119b zákona o Ústavním soudu, v nichž je v souladu s čl.

88 odst.

1 Ústavy České republiky stanoveno, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na obnovu řízení.

Podle § 119 odst.

1 zákona o Ústavním soudu platí, že rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, ve které mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí podat návrh na obnovu řízení.

Zákon o Ústavním soudu upravuje v § 119 odst.

2, kdo je oprávněn návrh na povolení obnovy řízení podat; oprávnění přitom přiznává kumulativně tomu, kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudem, a v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl.

V posuzované věci byli oba navrhovatelé účastníky řízení ve věci vedené před Ústavním soudem pod sp. zn.

IV.

ÚS 1118/16 , a to již v době, kdy zákon o Ústavním soudu umožňoval i v jejich věci obnovu řízení.

Podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva se mohli stěžovatelé domáhat vyslovení porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a pro případ, že by rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyznělo v jejich prospěch, otevřít si cestu k novému projednání jejich ústavní stížnosti v řízení o obnově řízení.

Navrhovatelé však nebyli účastníky řízení ve věcech, na které odkazují.

Proti tvrzenému zásahu do svých základních práv a svobod ze strany Ústavního soudu se před Evropským soudem pro lidská práva nebránili a nedomohli se pro ně příznivého rozhodnutí.

Podmínky pro podání návrhu na povolení obnovy řízení podle § 119 odst.

2 zákona o Ústavním soudu tak nejsou splněny a jiný výklad uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu se nenabízí (viz již např. usnesení ze dne 4.

2007 sp. zn.

Pl.

ÚS 11/07 ).

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nebylo vydáno i ve prospěch navrhovatelů, neboť o jejich stížnosti Evropský soud pro lidská práva nerozhodoval, jejich věc je uzavřena, a nemůže se proto ani projevit tzv. zásada incidentní retrospektivy judikaturního odklonu (srov. např. nález ze dne 8. prosince 2015 sp. zn.

II.

ÚS 1955/15 ).

Návrh na obnovu řízení nemůže podat ten, kdo tvrdí, že důvody rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva svědčí i v jeho prospěch, přestože nebyl účastníkem řízení, jehož rozhodnutí se dovolává, ani účastníkem předcházejícího řízení před Ústavním soudem, proti kterému rozhodnutí mezinárodního soudu směřuje, jak to vyžaduje § 119 odst.

2 zákona o Ústavním soudu.

Protože nyní posuzovaný návrh byl podán osobami k tomu zjevně neoprávněnými, Ústavní soud jej podle § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017 Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu