Detail rozhodnutí

III.ÚS 1887/17 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:3.US.1887.17.1
Datum: 7. 10. 2017
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1887/17 ze dne 10. 7. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti JUDr. Jany Hubené, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017 č. j. 51 Co 116/2017-204 a usnesení soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, ze dne 9. 2. 2017 č. j. 091 EX 02496/13-190, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl.

4, čl.

26 odst.

1 a odst.

3 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 a čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označeného usnesení, jímž soudní exekutorka rozhodla o nevyloučení znalce - Znalecké společnosti s. r. o., Praha - z provedení ocenění nemovité věci a jejího příslušenství a vypracování znaleckého posudku, a usnesení, jímž Městský soud v Praze odmítl odvolání stěžovatelky z důvodu jeho nepřípustnosti.

S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a o rozhodnutí její věci mimo pořadí.

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst.

1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, podle ustanovení § 31 odst.

2 téhož zákona musí být v plné moci určené k zastupování výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka vystupuje pod identifikačním číslem osoby a uvádí sídlo své advokátní kanceláře, takže podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8.

10.

2015 sp. zn.

Pl.ÚS-st.

42/15 by jako advokátka nemusela být v řízení před Ústavním soudem zastoupena jiným advokátem.

Ústavní soud však z veřejně dostupných zdrojů (www.cak.cz) zjistil, že jmenovaná byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta.

Podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla vícekrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. výzvy ve věci vedené pod sp. zn.

II.

ÚS 1604/16 , sp. zn.

III.

ÚS 2550/16 , sp. zn.

III.

ÚS 3436/16 , ve výzvách ve věcech vedených pod sp. zn.

ÚS 377/17 , sp. zn.

II.

ÚS 3458/16 či sp. zn.

II.

ÚS 3969/16 byla stěžovatelka navíc upozorněna, že se na ni stanovisko sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

42/15 nevztahuje).

Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožné stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

Za dané situace, shodně jako ve věcech téže stěžovatelky, vedených pod sp. zn.

IV.

ÚS 3959/16 , sp. zn.

II.

ÚS 396/17 a sp. zn.

III.

ÚS 923/17 , Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2017 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka