Detail rozhodnutí

I.ÚS 1256/17 #1

Soud

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2017:1.US.1256.17.1

Datum

28. 4. 2017

Stav textu

plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1256/17 ze dne 28. 4. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu Jána Krišici, podanému proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 97/2017-242 ze dne 23. 3. 2017, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 4. 2017 se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze. Podání navrhovatele, označené jako ústavní stížnost, není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a navrhovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené soudem. Ústavní soud je však přesvědčen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se již tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Tak se stalo i v nyní projednávaném případě. Stěžovatel byl totiž v minulosti již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl řádně poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. v řízeních sp. zn. IV. ÚS 3677/12 ,

III. ÚS 495/12

,

IV. ÚS 3970/11

,

IV. ÚS 495/12

či

IV. ÚS 2552/12

, a v dalších, řádově desítkách případů). Následně pak již Ústavní soud vadná podání stěžovatele odmítal pro vady, aniž by stěžovatele vyzýval k jejich odstranění (např. v řízení sp. zn. 2 ÚS 3521/16 či

III. ÚS 1258/14

). Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2017 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka