Detail rozhodnutí

IV.ÚS 3302/14 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.3302.14.1
Datum: 17. 3. 2015
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3302/14 ze dne 17. 3. 2015

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně zpravodajky Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 811/2014-35 ze dne 29. 7. 2014, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 457/2013-546 ze dne 13. 2. 2014 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 3 T 130/2012-504 ze dne 9. 10. 2013 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasným návrhem, splňujícím podmínky dle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv garantovaných čl.

90 Ústavy, čl.

2 odst.

2, čl.

4, čl.

8 odst.

1, čl.

36 a čl.

40 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Napadeným rozsudkem okresního soudu (v dané věci se jednalo o již druhé meritorní rozhodnutí ve věci) byl stěžovatel shledán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti ve smyslu § 273 odst.

1 a odst.

2 písm. b), c) zákona č.

40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měl dopustit tím, že coby živnostník v oboru vodoinstalatérství při provádění rekonstrukce topného systému v rodinném domě, specifikovaném ve výroku napadeného rozsudku, v rozporu s Českou technickou normou ČSN 06 0830 neosadil každou ze samostatně uzavíratelných akumulačních nádob s elektrickými patronami samostatným pojistným ventilem, v důsledku čehož následně došlo v kotelně k výbuchu, jenž vedl k destrukci předmětného rodinného domu, škodě na movitých věcech tam se nacházejících a k poškození sousedního domu.

Celková výše škody činila dle napadeného rozsudku 4 172 395 Kč.

Za uvedený přečin byl stěžovatel odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu zákazu činnosti - podnikání v oblasti vodoinstalatérství na 2 roky.

Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání do výroku o vině i trestu, jež krajský soud napadeným usnesením zamítl jako nedůvodné.

Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl z důvodu dle § 265i odst.

1 písm. f) trestního řádu, tedy proto, že je zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Stěžovatel namítal, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností.

Zpochybňoval zejména znalecký posudek a vyjádření znalce Ing.

Jaroslava Cvejna, týkající se především příčiny výbuchu a absence pojistných ventilů.

Podle stěžovatele okresní soud na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávné právní kvalifikaci vytýkaného skutku.

Stěžovatel tvrdil, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti nedošlo, neboť nebyla splněna podmínka vystavení nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nejméně sedmi osob ani způsobení škody velkého rozsahu.

Rovněž podle stěžovatele nedošlo k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty v tom smyslu, že by byl stěžovatel porušil důležitou povinnost vyplývající z povolání; zhotovitelem díla byla navíc jiná osoba a stěžovatel vystupoval pouze jako subdodavatel.

Stěžovatel konečně brojil i proti uloženému trestu zákazu činnosti, jejž považoval za nepřiměřený, resp. prakticky likvidační.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy).

Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

K jednotlivým stěžovatelovým námitkám uvádí Ústavní soud následující.

Pokud jde o tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, Ústavní soud se s ním neztotožňuje.

Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, jež k pokynu krajského soudu doplnil výše uvedeným znaleckým posudkem znalce Ing.

Jaroslava Cvejna.

V napadeném rozsudku nejenže provedené důkazy podrobně hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst.

6 trestního řádu, ale také přesvědčivě vysvětlil, na základě kterých důkazů má skutkový stav za prokázaný a kterým naopak neuvěřil.

Co se týká námitky nesprávné právní kvalifikace skutku, rovněž ji neshledává Ústavní soud důvodnou.

Stěžovatel poukazoval v prvé řadě na nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti v tom, že jeho domnělé nedbalostní jednání neohrozilo větší množství, tj. nejméně sedm, osob.

Tato námitka je opodstatněná, ovšem jak stěžovateli v napadených rozhodnutích vysvětlily krajský soud a zejména pak Nejvyšší soud, základní skutková podstata trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti je formulována alternativně.

Jakkoli ve stěžovatelově případě sice nedošlo k naplnění znaku skutkové podstaty v části týkající se vydání v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví většího množství osob, jinak tomu bylo v části týkající se vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu (ve smyslu § 138 trestního zákoníku se jedná o škodu nejméně 5 000 000 Kč).

Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti směšuje ohrožení cizího majetku škodou velkého rozsahu (znak základní skutkové podstaty) a způsobení značné škody na cizím majetku dle § 273 odst.

2 písm. c) trestního zákoníku, což je však znak kvalifikované skutkové podstaty.

S touto stěžovatelovou námitkou se ovšem obecné soudy řádně vypořádaly v napadených rozhodnutích a řádně odůvodnily výši škody, jíž byl majetek poškozených ohrožen i již skutečně utrpěl.

Konečně i námitka o nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty porušení důležité povinnosti vyplývající ze stěžovatelova povolání, kdy se stěžovatel dovolával toho, že byl v dané věci pouze subdodavatelem, byla v napadených rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem vypořádána.

Ústavní soud neshledal důvodnou ani výtku směřující proti uloženému trestu zákazu činnosti.

Okresní soud přesvědčivě odůvodnil, proč vedle podmíněného trestu odnětí svobody stěžovateli uložil i dvouletý trest zákazu činnosti spočívající v podnikání v oblasti vodoinstalatérství, náležitého vysvětlení smyslu tohoto trestu se stěžovateli dostalo i v napadeném usnesení krajského soudu.

Nejvyšší soud byl při svém posuzování této dovolací námitky vázán zněním § 265b odst.

1 písm. h) trestního řádu.

Jakkoli stěžovatel může pociťovat uložení trestu zákazu činnosti úkorně, z hlediska ústavně zaručených práv mu Ústavní soud nemá co vytknout; uložení tohoto trestu je rovněž v souladu s příslušnou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.

8 Tdo 32/2014 ze dne 5.

2014).

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovateli se porušení jeho ústavně zaručených práv nezdařilo prokázat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2015 Tomáš Lichovník v.r. předseda IV. senátu Ústavního soudu