Detail rozhodnutí

IV.ÚS 3780/12 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.3780.12.1
Datum: 2. 12. 2013
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3780/12 ze dne 12. 2. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky HRADECKÉ REALITNÍ s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 149, zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 200/2012-107 ze dne 13. června 2012 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 41 EC 28/2009-81 ze dne 8. srpna 2011 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zakotveného v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn.

41 EC 28/2009 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované Astro HK CZ, s.r.o. (dále jen "žalovaná") zaplatit stěžovatelce částku 9.251,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 27.448,50 Kč zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem č. j.

58 Co 200/2012-107 ze dne 13. června 2012 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s hmotněprávním posouzením věci učiněným obecnými soudy a k zásadním pochybením podle ní došlo též v důkazním procesu.

Stěžovatelka tvrdí, že pochybení prvostupňového soudu namítala v odvolacím řízení, avšak odvolací soud nedostatky v rozhodování soudu prvního stupně pominul a jeho dle stěžovatelky z mnoha důvodů nepřezkoumatelné rozhodnutí nezrušil, ale jako věcně správné překvapivě potvrdil.

Tím ani odvolací soud podle stěžovatelky nezaručil spravedlivé projednání její věci.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v záhlaví citované rozhodnutí soudu prvního stupně napadla ústavní stížností v celém rozsahu, tedy ve všech jeho výrocích, avšak odvoláním jej napadla pouze ve výrocích II. a III.

Protože tedy stran výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatelka nevyčerpala řádný opravný prostředek, je ústavní stížnost v této části nepřípustná.

Následně vzal Ústavní soud v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu a jím potvrzené výroky rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen "relevantní rozhodnutí") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR].

Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

Dále platí, že ne každé pochybení obecných soudů dosahuje ústavněprávní roviny a je způsobilé přivodit zásah do ústavně zaručených práv účastníků řízení.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly relevantními rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině.

Obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti.

Ústavní soud tedy žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst.

1 písm. e) a § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 12. února 2013 Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu