Detail rozhodnutí

IV.ÚS 2793/12 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.2793.12.1
Datum: 10. 9. 2012
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2793/12 ze dne 9. 10. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 a proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení principů a práv zakotvených v čl.

2 odst.

2, čl.

2 odst.

3, čl.

11 odst.

1 a čl.

11 odst.

5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

90 a čl.

95 odst.

1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn.

75 E 318/2007 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením č. j.

75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil podle ust. § 268 odst.

2 výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nařízený proti povinné Vodárenské akciové společnosti, a.s. (dále jen "povinná") k návrhu stěžovatele usnesením Městského soudu v Brně č. j.

75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007 ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Brně č. j.

75 E 318/2007-123 ze dne 27. července 2007 (výrok I.), zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Brně č. j.

75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007, kterým byla uložena povinné povinnost zaplatit stěžovateli náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a 20.810,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné náklady výkonu rozhodnutí ve výši 9.163,50 Kč.

K odvolání stěžovatele a povinné Krajský soud v Brně usnesením č. j.

19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit povinné na nákladech řízení částku 9.600,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení částku 5.520,- Kč (výrok III.).

K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j.

20 Cdo 2006/2011-181ze dne 24. dubna 2012 řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně č. j.

75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil (výrok I.), dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j.

19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení částku 1.560,- Kč (výrok III.) Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že úroky z prodlení z dlužné mzdy, které byly stěžovateli přiznány exekučním titulem, neměly být povinnou zdaněny a že výpočet těchto úroků neměl být proveden z čisté mzdy, když podle názoru stěžovatele měl být proveden ze mzdy hrubé.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy].

Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal.

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovaným rozhodnutími (stejně jako Nejvyšší soud svým výše uvedeným rozhodnutím, které však stěžovatel ústavní stížností nenapadl) rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině.

Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily (přičemž drobné pochybení soudu prvního stupně stran rozhodnutí o nákladech řízení napravil odvolací soud), a Ústavní soud nemá závěrům v nich učiněným co vytknout.

Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat argumentaci obecných soudů, pouze na ni, s jednou výhradou, odkazuje s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal.

Uvedená výhrada se váže k části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž odvolací soud uvádí, že rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě v řízení, kterým byl prověřen postup povinné stran zdanění úroků z prodlení a jímž byla stížnost stěžovatele na postup povinné zamítnuta, je soud vázán.

Toto konstatování zpochybňuje též stěžovatel a Ústavní soud dospěl k závěru, že není správné, když ve smyslu ust. § 135 občanského soudního řádu soud tímto rozhodnutím vázán nebyl, nýbrž z něho měl pouze vycházet.

Toto pochybení odvolacího soudu však nemá žádného vlivu na správnost ani ústavnost jeho rozhodnutí, neboť odvolací neopřel své závěry toliko o uvedené rozhodnutí, nýbrž je blíže rozvedl a odůvodnil a je zřejmé, že ačkoli použil formulaci o vázanosti tímto rozhodnutím, ve skutečnosti z něj jenom vycházel, resp. toto rozhodnutí použil jako pouze jeden z (více) argumentů svědčících o správnosti postupu povinné.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2012 Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu