Detail rozhodnutí

II.ÚS 2156/11 #2

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.2156.11.2
Datum: 22. 3. 2012
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2156/11 ze dne 22. 3. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatelky PLUS OIL, a. s., právně zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Milíčova 12, Ostrava, proti usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava ze dne 26. 4. 2011 č.j. OKFK 134-416/TČ-2010-200237 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. 4 To 33/2011 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit majetek, právo podnikat a právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl.

11, odst.

1, 4, čl.

26 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, expozitura Ostrava bylo rozhodnuto o zajištění jiné majetkové hodnoty dle § 79e odst. l tr. ř., a to 1) motorové nafty v objemu 1.307.867 litrů uskladněné u ČEPRO, a.s., evidované na klientském účtu PLUS OIL, a.s., a 2) pohledávky PLUS OIL, a.s., vůči ČEPRO, a.s., na vyskladnění motorové nafty v objemu 1.307.867 litrů.

V odůvodnění usnesení policejní orgán uvedl, že dne 22.

2011 bylo zahájeno trestní stíhání A.

S. a dalších osob obviněných ze zvlášť závažného zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby, přičemž stíhané osoby měly způsobit čs. státu škodu na neodvedené DPH ve výši 520.734.884,-- Kč a měly v úmyslu získat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 18.688.300, Kč.

Proti shora citovanému usnesení podala společnost PLUS OIL, a.s. stížnost, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci zamítnuta.

V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že "z průběhu dosavadního vyšetřování a dosud provedeného dokazování vyplývá důvodné podezření, že naskladněné a zajištěné pohonné hmoty... . jsou určeny k uvedení do volného oběhu za účelem zkrácení DPH prostřednictvím daňového subjektu, jímž je společnost EXTREME TRANSPORTATION, s.r.o., tedy že jsou určeny ke spáchání trestného činu, ale jsou zároveň též výnosem z trestné činnosti, neboť na jejich nákup použila společnost PLUS OIL, a.s. prostředky, které získala předchozí obdobnou trestnou činností".

Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení nejsou podložena konkrétně zjištěnými skutečnostmi nasvědčujícími tomu, že zajištěné majetkové hodnoty pocházejí a/nebo jsou určeny ke spáchání trestné činnosti; tedy že napadená rozhodnutí postrádají zákonný podklad, jsou projevem libovůle orgánů veřejné moci a svými důsledky zasahují do shora uvedených základních práv stěžovatelky.

Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že již v nálezu ve věci sp. zn.

III.

ÚS 62/95 (in Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha, C.

Beck, 1996, str.

243 a násl.) vyslovil tezi, dle níž ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení.

Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci.

Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu.

Ústavní soud proto, jak již mnohokrát vyslovil ve své rozhodovací praxi, ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí.

Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.

Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.

Zajištění jiné majetkové hodnoty náleží z hlediska systematiky trestního řádu do hlavy čtvrté oddílu třetího, který v rámci ustanovení § 78 - 81b dává orgánům činným v trestním řízení právo zajistit majetek osob podezřelých z páchání trestné činnosti, přičemž Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval následující teze, za jejichž naplnění lze uvedený institut aplikovat (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 105/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz.): rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl.

2 odst.

2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl.

2 odst.

2, čl.

38 odst.

1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl.

1 odst.

1 Ústavy a čl.

2 odst.

2 a 3 Listiny).

Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění majetku je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení.

Kromě toho, i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni.

Vrchní soud v Praze se podrobně zabýval výtkami, které stěžovatelka uplatnila v rámci své stížnosti dle § 141 a násl. tr. řádu a zdůvodnil, proč se přiklonil k názoru policejního orgánu, že byly naplněny důvody k zajištění jiné majetkové hodnoty dle § 79e tr. řádu (blíže viz podrobné odůvodnění).

Odůvodnění soudu tak nemůže naplňovat znaky libovůle či svévole.

Z hlediska ústavního principu nezávislosti soudů (čl.

82 Ústavy) a zásady volného hodnocení důkazů upravené v § 2 odst.

6 tr. řádu nelze rozhodnutí obecných soudů nic vytknout.

Samotné rozhodnutí dle § 79e tr. řádu není rozhodnutím o vině a trestu, institut slouží pouze k zajištění majetkových hodnot; chrání tak primárně poškozené, tj. oběti trestných činů.

Ústavní soud tedy konstatuje, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2012 Stanislav Balík předseda senátu