Detail rozhodnutí

Pl.ÚS 52/10 #2

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.52.10.2
Datum: 15. 2. 2011
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu Pl.ÚS 52/10 ze dne 15. 2. 2011 Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v říjnu 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů:

1. P. D.,

2. V. J.,

3. P. K.,

4. P. K.,

5. O. M.,

6. D. Š.

7. M. U. H.,

8. J. W.,

9. Strana zelených, IČ: 00409740, sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov

10. SNK Evropští demokraté, IČ: 70869553, Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 – Nové Město

11. Věci veřejné, IČ: 26599643, se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 12 A 8/2010-166 a spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 27 věty druhé návětí odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a novelizací, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10 , o vyloučení soudkyně Ústavního soudu Vlasty Formánkové z projednání a rozhodování ústavní stížnosti takto: Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není vyloučena z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10 .

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8.

12.

2010 se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15.-16. října 2010.

Vedlejší účastník řízení – Magistrát hlavního města Prahy – je v řízení před Ústavním soudem zastoupen JUDr.

Romanem Felixem, advokátem advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o.

Podle ustanovení § 11 odst.

2 písm. k) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§ 90 soudního řádu správního).

Toto rozhodnutí dopadá i na případ projednávané ústavní stížnosti.

Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková předestřela plénu, aby rozhodlo o jejím případném vyloučení jako soudkyně z projednávání a rozhodování v předmětné věci.

Uvedla, že důvodem, který by mohl vyvolávat pochybnosti o její nepodjatosti (§ 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu), je skutečnost, že její syn před několika týdny nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o., jejímž členem je i JUDr.

Roman Felix, který zastupuje vedlejšího účastníka řízení.

Vlasta Formánková prohlásila, že se v této věci osobně být podjatá necítí, ale ve smyslu dikce § 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nutno plénum o těchto skutečnostech informovat, aby rozhodlo, zda „lze mít se zřetelem na [její] poměr k zástupci účastníků pochybnost o [její] nepodjatosti“.

Podle § 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Podle § 37 odst.

2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit.

Podle § 38 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.

Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu.

Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 – 44; viz též nález Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005).

V tomto světle nelze ustanovení § 37 odst.

2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý.

Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.

Současně však platí, že vhledem k postavení Ústavního soudu jako jediného a výlučného orgánu ochrany ústavnosti je nutné ustanovení zákona o Ústavním soudu o vyloučení soudců vykládat velmi úzce.

Nelze totiž připustit, aby v důsledku extenzívního výkladu ustanovení o vyloučení soudců došlo či mohlo dojít k situaci odmítnutí spravedlnosti (denegationis iustitiae), tedy k tomu, že věc nebude možné rozhodnout, neboť zde nebudou k rozhodování způsobilí soudci.

Uvedené platí zejména, jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, kde na rozdíl od tříčlenných senátů nemá kdo vyloučeného soudce nahradit.

Ústavní soud dospěl k závěru, že soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není na základě uvedených skutečností vyloučena z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti.

V dané věci rozhoduje patnáctičlenné plénum Ústavního soudu, a nikoli tříčlenný senát, jehož jednoho člena by bylo možné nahradit jiným ze zbývajících dvanácti soudců Ústavního soudu beze změny kvóra a hlasovacích poměrů.

Ústavní soud poukazuje na to, že se Vlasta Formánková v dané věci subjektivně být podjatá necítí.

O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb.

Skutečnost, že její rodinný příslušník se před krátkou dobou stal zaměstnancem advokátní kanceláře, v níž jako advokát působí též JUDr.

Roman Felix, jenž jako právní profesionál zastupuje vedlejšího účastníka řízení, které se svou povahou blíží abstraktnímu přezkumu obecných otázek ústavnosti voleb a právních norem volby upravujících, není natolik silná, aby mohla v daných poměrech založit důvod pro vyloučení soudkyně Ústavního soudu z rozhodování.

Lze v této souvislosti odkázat též na usnesení sp. zn.

Pl.

ÚS 40/06 ze dne 12. srpna 2008 a na právní závěry v něm zaujaté.

Proto Ústavní soud rozhodl podle § 38 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2011 Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu