Detail rozhodnutí

IV.ÚS 2236/11 #1

Soud: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.2236.11.1
Datum: 19. 9. 2011
Stav textu: plný text dostupný

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2236/11 ze dne 19. 9. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Č., zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 60 Co 57/2011-141 ze dne 28. dubna 2011 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a práva na legitimní očekávání ochrany majetku dle čl.

1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn.

4 C 145/2007 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Uherském hradišti rozsudkem č. j.

4 C 145/2007-103 ze dne 15. října 2010, ve spojení s doplňujícím usnesením č. j.

4 C 145/2007-118 ze dne 21. prosince 2010 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po žalovaném J.

Ž. (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 18.613,- Kč s 9% p.a. úrokem z prodlení od 10. listopadu 2006 do zaplacení a uložil stěžovateli zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému částku 19.364,- Kč a České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti celkem částku 5.417,- Kč.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem č. j.

60 Co 57/2011-141 ze dne 28. dubna 2011 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.284,- Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí není transparentní a přezkoumatelné.

Za největší vadu odůvodnění tohoto rozsudku označuje skutečnost, že se v něm toliko konstatuje, že odvolací námitky nejsou důvodné, aniž by bylo vysvětleno, v čem konkrétně tato nedůvodnost spočívá.

Největší procesní vadou odůvodnění je podle stěžovatele absence jakékoliv zmínky o důvodu neprovedení stěžovatelem navrhovaného důkazu v odvolacím řízení, a to doplňujícího výslechu soudního znalce Ing.

P., jenž by mohl odstranit rozpory, nejasnosti a protimluvy vyplývající z jeho výslechu před soudem prvního stupně.

Neústavnost absence informace o neprovedení navrhovaného důkazu je zvýrazněna tím, že tuto povinnost soudům ukládá ustanovení § 157 odst.

2) občanského soudního řádu, jež je v souladu s ustanovením § 211 občanského soudního řádu použitelné i v odvolacím řízení.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl.

81 a čl.

91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.

Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl.

83, čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR].

Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas a polemika stěžovatele se závěrem obecného soudu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navíc nepředkládá žádnou ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud konstatuje, že v řízení bylo provedeno dostatečné dokazování a právní posouzení obecnými soudy je logické, přesvědčivé a řádně odůvodněné a podle náhledu Ústavního soudu se rozhodně nenachází ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud tak ve věci vydaná rozhodnutí obecných soudů, včetně rozhodnutí touto ústavní stížností napadeného, považuje za ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování a pro stručnost na ně odkazuje.

Ačkoli by bylo na místě, aby odvolací soud v odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí uvedl, proč neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz výslechem znalce Ing.

P., nepovažuje toto pochybení Ústavní soud v kontextu celé věci za tak závažné, aby vyžadovalo jeho kasační zásah.

Námitka stěžovatele, že odvolací soud nevysvětlil, v čem spočívá nedůvodnost odvolacích námitek stěžovatele, není důvodná, neboť tento důvod v odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí vysvětlen je.

Věta o nedůvodnosti odvolacích námitek je pak pouhým shrnutím a konstatováním této skutečnosti, která z téhož odstavce odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí, v němž je předmětné konstatování obsaženo, vyplývá.

Ústavní soud uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2011 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu